Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 288/2014

22 Nd 288/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce A. Ž., P., proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, o zaplacení 1.024.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce ve svém podání ze dne 6. srpna 2014 vyslovil s přikázáním věci zásadní nesouhlas s odkazem na d. Vyjádřil přesvědčení, že návrh soudu na přikázání věci je veden snahou ,,schovat spor mimo dosah centrálních médií“. Uvedl, že pokud bude podmínečně propuštěn, bude žít v P. a považuje za nevhodné, aby k soudnímu jednání jezdil do Š. Podle jeho názoru ,,lumpárny, podvody a lži GŘ VS ČR mají vyjít najevo v hlavním městě, kde tito podvodníci působí“.

Žalovaná – ač vyzvána s doložkou podle (dále jen „ “) – na návrh soudu na delegaci vhodnou nereagovala; má se tedy za to, že proti navrženému postupu neměla námitek.

Podle ustanovení věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána ( věta první ), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení splněny.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172 nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 55 ve svazku 52, str. 65).

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Soudem uváděné důvody přitom Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Okolnost, že žalobce ani pověřený zástupce žalovaného nepobývají v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, bez dalšího důvodem pro přikázání věci jinému soudu není. Důvodem přikázání věci jinému soudu není ani skutečnost, že byl navržen svědek s bydlištěm v obvodu Okresního soudu v Šumperku, když jeho výslech lze případně provést postupem podle

Navíc nelze přehlédnout, že ve věci již bylo vydáno několik procesních rozhodnutí a žaloba byla podána v roce 2011. Za této situace nelze usuzovat, že by bylo hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.

Nejvyšší soud proto věc Okresnímu soudu v Šumperku z důvodu vhodnosti podle ustanovení nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2014

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu