Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 649/2014

30 Cdo 649/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing.L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 145.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2013, č. j. - 59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2013, č. j. – 33, ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 145.000,- Kč, potvrdil a zároveň změnil tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. .

Nejvyšší soud podle , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.

Námitka žalobce, že soud pominul, že se jedná o reparační řízení, přípustnost dovolání založit nemůže, neboť odvolací soud skutečnost, že posuzované řízení bylo řízením reparačním, při hodnocení závažnosti vzniklé újmy a okolností, za nichž ke způsobení újmy došlo, vzal v úvahu.

Ani námitka žalobce, že odvolací soud měl stanovit základní částku odškodnění ve výši 20.000,- Kč až 30.000,- Kč, přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud základní částku pro výpočet výše odškodnění vůbec nestanovoval, neboť dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bude postačovat poskytnout zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu formou konstatování práva. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „Stanovisko“/, zejm. jeho část V., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. ), a že dovolací soud se nadto přiznanou formou zadostiučinění zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. ), což není případ žalobce.

Při posuzování celkové délky řízení odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou soudu dovolacího a shodně s názorem žalobce uzavřel, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená (srov. Stanovisko, zejm. jeho část IV., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. ).

Ani námitka žalobce, že posuzované řízení nebylo složité, přípustnost dovolání založit nemůže. Odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když vzal v úvahu skutkovou složitost věci a uvedl, že věc nebyla banální (srov. Stanovisko, zejm. část IV, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ).

Námitka žalobce, že soud nesprávně posoudil kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, přípustnost dovolání rovněž nezakládá. Odvolací soud uvedl, že mu je z úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje značné množství soudních řízení. V takovém případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že velké množství žalobcem iniciovaných soudních sporů staví žalobce ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika málo soudních řízení (srov. obdobně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížností ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. 9. 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10 a 61523/10, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. ). Ani v řešení uvedené otázky se tak odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Co se týče tvrzení žalobce, že v posuzovaném řízení musel soud prvního stupně rozhodovat dvakrát z toho důvodu, že jeho první rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno jako skutkově a právně vadné, žalobce namítá skutečnosti, které ze skutkových zjištění soudů nevyplývají, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. a ).

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti ( ) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z dovolatelem vymezených otázek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 4. srpna 2014

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu