Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
15108F42457BC58EC1257D5C004B420E.html
HTML · 13.19 KB
No categories available
21 Cdo 2394/2014
21 Cdo 2394/2014
U S N E S E N Í
Ing. E. K.,
M a v e l, a. s.
se sídlem v Benešově, Jana Nohy č. 1237, IČO 00549771, zastoupenému JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Lazarská č. 1718/3, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 269/2012 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2013 č. j. 23 Co 411/2013 -289, takto:
I. Dovolání žalovaného
se odmítá.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dominika Brůhy, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Koněvova č. 1107/54.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013 č. j. 23 Co 411/2013 -289 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory, uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94 , který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99 , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005 , uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, v nichž byl vysloven závěr, že k okamžitému zrušení pracovního poměru podle obdobně znějícího ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) předchozího zákoníku práce může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu