Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1694/2014

23

Cdo 1694/2014

ROZSUDEK

HALALI, všeobecná pojišťovna, a.s.

, se sídlem Praha 1, Jungmannova 32/25, PSČ 115 25, identifikační číslo osoby 60192402, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, proti žalovanému

F. P.

, o zaplacení 64 980 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. prosince 2013, č. j. - 256, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. prosince 2013, č. j. - 256, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 12. prosince 2013, č. j. – 256, výrokem I. změnil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2013, č.j. -221, ve výroku I. tak, že žalobu na zaplacení 64 980 Kč s příslušenstvím zamítl; výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel při právním posouzení uplatněného nároku ze závěru, že žalovaný byl, jako držitel honebního lístku, pojištěn proti následkům zákonné odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti podle , o myslivosti, na základě pojistné smlouvy o skupinovém pojištění, uzavřené dne 30. 6. 2010 (se sjednanou účinností od 1. 7. 2010) mezi žalobkyní a Českomoravskou mysliveckou jednotou o. s., jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škody (dále jen „VPPO 2010“). Žalovaný prováděl dne 28. 12. 2010 kácení stromu v souvislosti s výstavbou mysliveckého zařízení a v průběhu této činnosti došlo k pádu stromu na vozidlo majitelky A. K., odstavené v blízkosti prováděného kácení, a jeho poškození. Žalobkyně uhradila poškozené z této pojistné události náklady na opravu vozidla a rozhodla o povinnosti žalovaného uhradit na vyplacené pojistné plnění pojišťovně 60 % z důvodu porušení jeho prevenční povinnosti podle , platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a v souladu s VPPO 2010, bodu 4, podle něhož je pojištěný povinen poskytnuté pojistné plnění pojišťovně uhradit podle toho, jaký vliv mělo porušení jeho povinností na rozsah povinnosti pojišťovny plnit.

Zatímco, soud prvního stupně shledal žalovaný nárok v rozsahu 60 % ze způsobené škody (108 300 Kč), tj. v rozsahu 64 980 Kč za oprávněný, společně s úrokem z prodlení za nezaplacení této částky včas, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky přiznané žalobkyni soudem prvního stupně.

Odvolací soud vyšel z ustanovení , o myslivosti, které stanoví, že každý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob, a zároveň stanoví základní podmínky takového pojištění. Odvolací soud dovodil, že se jedná o povinné pojištění odpovědnosti za škodu ve smyslu , o pojistné smlouvě, platného do 31. 12. 2013, stanovící, že pokud je zvláštním právním předpisem stanovena osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu (dále jen "povinné pojištění"), lze se v pojistné smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto zákona, jen pokud to tento zákon nebo zvláštní právní předpis připouští a nedojde-li tím ke snížení rozsahu soukromého pojištění stanoveného zvláštním právním předpisem. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že z tohoto zákonného pojištění má pojištěný nárok, aby za něho pojišťovna nahradila poškozené uplatněný a prokázaný nárok na náhradu škody, kterou pojištěný, v daném případě žalovaný, způsobil při výkonu práva myslivosti, ale není povinen zaplatit pojišťovně regres vyplaceného pojistného plnění. Odvolací soud své právní posouzení odůvodnil i odkazem na ustanovení , v němž jsou přesně vymezeny situace, kdy pojistitel vzniklou škodu hradí a má právo na náhradu toho, co za pojištěného plnil. Tuto situacemi, vymezenou podle odvolacího soudu kogentně v je, jestliže pojištěný způsobí škodu svým jednáním, které bylo ovlivněno požitím alkoholu nebo aplikací omamných nebo psychotropních látek. O takový případ se ale v dané věci nejednalo, proto odvolací soud uzavřel, že pokud bylo postižní právo pojišťovny v pojistné smlouvě, resp. v bodu 4 VPPO 2010 sjednáno i pro případ, kdy vědomé porušení povinnosti mělo podstatný vliv na vznik pojistné události nebo zvětšení rozsahu následků pojistné události, je takové ujednání v rozporu s , o pojistné smlouvě, platného do 31. 12. 2013, tudíž absolutně neplatné a žalobkyně nemá právo požadovat na žalovaném, jako pojištěném, náhradu části pojistného plnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí ve smyslu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dosud nebyla vyřešena, a kterou odvolací soud podle názoru žalobkyně vyřešil v rozporu s hmotným právem. Za dovolacím soudem neřešenou otázku považuje výklad a aplikaci , o myslivosti, v tom směru, zda se povinné pojištění vztahuje pouze na lov zvěře, jak se dovolatelka na rozdíl od odvolacího soudu domnívá, a kdy se může pojišťovna domáhat na pojištěném regresu vyplaceného pojistného plnění v souvislosti s povinným pojištěním ve smyslu , o myslivosti. Dovolatelka má za to, že odvolací soud pominul širší pojem výkonu myslivosti, a nevzal v úvahu, že lov zvěře tvoří pouze část výkonu práva myslivosti. Podle dovolatelky je třeba vyřešit otázku, zda pojistná událost spojená s výkonem myslivosti, ale nikoliv s lovem zvěře, splňuje podmínky pro aplikaci ustanovení o povinném pojištění ve smyslu zákona o pojistné smlouvě. Podle dovolatelky na takový případ pojistné události ustanovení zákona o pojistné smlouvě nedopadá a žalobkyně byla při sjednaném pojištění na výkon myslivosti oprávněna si platně sjednat jakékoliv podmínky regresního plnění.

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , neboť dovolací soud dosud neřešil otázku dovolatelkou položenou, na níž bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno a je i důvodné, jelikož výše citované rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud, který aplikoval , platného do 31. 12. 2013, upravující povinné pojištění, toto ustanovení nesprávně vyložil s ohledem na znění zvláštního právního předpisu, a to ustanovení , o myslivosti, upravující povinné pojištění pro každého, kdo loví zvěř, kdy pojistné podmínky, které blíže upravující rozsah tohoto pojištění, nesmějí obsahovat výluku, v důsledku které se pojištění nevztahuje na případy neopatrného chování pojištěného.

Odvolací soud pominul, že ustanovení , upravující povinné pojištění, které nesmí obsahovat výluku, v důsledku které se pojištění nevztahuje na případy neopatrného chování pojištěného, se týká jen případu, kdy osoba loví zvěř, což je užší pojem, než výkon práva myslivosti, jak důvodně namítá dovolatelka.

Podle je právem myslivosti souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně provedl řádně důkazy a učinil z nich správná skutková zjištění, ale přitom nevzal při právním posouzení v úvahu zjištění soudu prvního stupně, že předmětná pojistná smlouva o skupinovém pojištění, uzavřená dne 30. 6. 2010 mezi žalobkyní a Českomoravskou mysliveckou jednotou o. s., jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škody, byla podle čl. I. bodu 1 sjednána nikoliv jen pro povinné pojištění členů Českomoravské myslivecké jednoty (dále jen „ČMMJ“) týkající se lovu zvěře, ale vztahovala se na provádění myslivosti. Pojistná událost v posuzovaném případě nesouvisela s lovem zvěře členem ČMMJ, ale došlo k ní při výkonu práva myslivosti v souvislosti s výstavbou mysliveckého zařízení. Pro případy pojistných událostí, které nespočívají ve způsobení škody při lovu zvěře, pak mohlo být sjednáno postižní právo pojišťovny, které nelze uplatnit ve smyslu jen u lovu zvěře, nejedná-li se o případ podle zákona o pojistné smlouvě.

Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu tedy spočívá v tom, že ve smyslu uvedených právních předpisů lze uplatnit sjednané postižní právo pojišťovny vůči škůdci v případě pojistné události při výkonu práva myslivosti za situace, kdy výkon práva myslivosti nespočívá v lovu zvěře, ale v jiných činnostech spojených s výkonem práva myslivosti. Je třeba jen dodat, že pokud odvolací soud odkázal na , podle něhož má pojistitele právo na náhradu pojistného plnění, jestliže pojištěný způsobí škodu svým jednáním, které bylo ovlivněno požitím alkoholu nebo aplikací omamných nebo psychotropních látek, pak toto právo se týká zákonného pojištění, ale protože zákonné pojištění se týká při výkonu myslivosti ve smyslu zákona o myslivosti jen lovu zvěře, nelze toto ustanovení spojovat s posuzovaným případem, kdy pojistná událost nespočívala ve způsobení škody při lovu zvěře. Nelze proto dovodit, jak učinil odvolací soud, že sjednání postižního práva podle bodu 4 VPPO 2010 bylo v daném případě v rozporu s ustanovením zákona o pojistné smlouvě.

S ohledem na výše uvedené, kdy dovolací důvod nesprávného právního posouzení byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle bez jednání ( ) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (, věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2014

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu