Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1703/2013

U S N E S E N Í

Ing. Z. Z.

1) Mgr. E. D.,

P.,

2) J. P.

, Č. K., a

3) P. P.,

Č. K., zastoupeným JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o zaplacení 9.721.059,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -591, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení, a to žalovaná 1) částku 41.019,- Kč, žalovaný 2) částku 12.947,- Kč a žalovaný 3) částku 9.520,- Kč, každý do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Smejkala.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobce požadoval po žalované 1) zaplacení částky 8.342.500,- Kč s příslušenstvím, po žalovaném 2) 1.091.059,- Kč s příslušenstvím a po žalovaném 3) 287.500,- Kč s příslušenstvím z titulu investic vynaložených do společných nemovitostí, a to hotelu Kilián (dům a související pozemky v k. ú. L.).

Obvodní soud pro Prahu 10 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. března 2011, č. j. -479, žalovaným uložil, aby žalované částky žalobci zaplatili, ohledně příslušenství žalobu zčásti zamítl (výroky I. - III.); usnesením ze dne 30. března 2011, č. j. -500, pak rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -591, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujících částech výroku I. až III., potvrdil také usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovolání považují za přípustné podle .

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ) – dále „“.

Protože v dané věci jde o posouzení práva povinností mezi spoluvlastníky, které vznikly před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení této věci podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně,

nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolání podle přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů ( a 4, ).

Otázky, které byly podle dovolatelů řešeny v rozporu s právem a které mají být podle jejich mínění posouzeny jinak:1) Žalovaná 1) podle jejich mínění neodpovídá za závazek jejího zemřelého manžela podle § 145 odst. 2 obč. zák., ale jen podle § 470 odst. 2 obč. zák. Dovolatelé opomíjejí skutečnost, že podle skutkového zjištění v nalézacím řízení žalovaná 1) o investicích věděla a dala k nim souhlas; ten ostatně mohl být vyjádřen i konkludentně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2013, sp. zn. , publikované např. v informačním systému ASPI). 2) Podle dovolatelů smlouva z 23. 7. 1992 je smlouvou o smlouvě budoucí, neboť byla uzavřena ještě dříve, než manželé Z. a P. nabyli společně nemovitosti. Avšak dovolací soud upozorňuje, že smlouvu ohledně investic, resp. ohledně nakládání se společnou věcí lze platně uzavřít již v době, kdy tato věc ještě není ve vlastnictví účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2004, sp. zn. ); samotná okolnost, že věc dosud účastníkům nepatří, tak ještě neznamená, že smlouva ohledně ní uzavřená je smlouvou o smlouvě budoucí (§ 50a obč. zák.). 3) Dovolatelé namítají, že běh promlčecí lhůty měl být posuzován vzhledem k okamžiku změny žaloby, nikoliv k jejímu podání. Soudy tu vyšly z toho, že „žalobce dodatečně určitě specifikoval svůj žalobní nárok, o němž bylo rozhodnuto konečným rozsudkem, již v původní žalobě“ (str. 11 rozsudku odvolacího soudu); s tímto závěrem dovolání konkrétně nepolemizuje. Je též třeba upozornit, že „účinky (hmotně právní i procesně právní) nesprávného nebo neúplného podání, jehož vady byly odstraněny dodatečně, působí již od jeho podání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2002, sp. zn. ). V původní žalobě pak žalobce po žalované 1) požadoval celkem 16.912.500,- Kč, tedy přibližně dvojnásobek částky, která mu byla nakonec přisouzena. 4) Podle žalovaných mohla být otázka investic uplatněna jen v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které bylo zahájeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. . To by však platilo jen v případě investic vynaložených bez souhlasu ostatních spoluvlastníků (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. ). 5) Dále uvádějí, že soudy nezohlednily, že „žalobce nabyl předmětnou nemovitost v rámci exekučního řízení, když hodnota nemovitosti představovala částku 24.000.000,- Kč, nicméně žalobce ji nabyl za 7.200.000,- Kč.“ Není zřejmé, v čem by toto tvrzení mohl navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku. 6) Zjištění výše investic je podle dovolatelů nesprávné; jde o skutkovou námitku, ke které v tomto dovolacím řízení nelze přihlédnout. 7) Posouzení příslušenství. V částečném rozsudku č. j. z 30. 9. 2002, č. j. -362, nebylo přiznáno vůbec s odůvodněním, že ve smlouvě z 23. 7. 1992 účastníci (žalobce a JUDr. P. P.) uvedli, že prostředky půjčené žalobcem na koupi nemovitostí budou poskytnuty bezúročně. Podle dovolatelů jde o stejný nárok, neboť ve smlouvě bylo rovněž uvedeno, že prostředky budou zapůjčeny na rekonstrukci nemovitostí a vráceny budou ze společné podnikatelské činnosti obou smluvních stran. Jestliže takový způsob vrácení nepřipadal po smrti JUDr. P. P. v úvahu, mělo být o příslušenství rozhodnuto stejně a žaloba na jeho zaplacení zamítnuta. Nicméně v přezkoumávaném rozhodnutí byl uplatněný nárok posouzen jako nárok na vypořádání investic do společné věci (nikoliv jako plnění z půjčky); proto bylo možno rozhodnout i o příslušenství.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2014. Ústavní soud totiž nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb., jako neústavní zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) , kterou byly stanoveny paušální sazby odměny za zastupování účastníků advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů řízení v občanském soudním řízení.

Náhrada nákladů řízení je představována odměnou stanovenou podle § 6, § 9 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. k) a advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2014 ve vztahu k žalované 1) částkou 33.900,- Kč (42.000,- Kč – 8.400,- Kč), paušální náhradou hotových výdajů 300,- Kč podle , a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle 7.119,- Kč, celkem 41.019,- Kč. Ve vztahu k žalovanému 2) činí odměna 10.400,- Kč (9.460-Kč - 1.852,- Kč), paušální náhrada 300,- Kč, náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 2.247,- Kč, celkem 12.947,- Kč. Ve vztahu k žalovanému 3) činí odměna 9.520,- Kč, paušální náhrada 300,- Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 1.652,- Kč, celkem 9.520,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. srpna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu