Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1915/2014

25 Cdo 1915/2014

U S N E S E N Í

R. B.

Fakultní nemocnici Ostrava

, IČO 00843989, se sídlem Ostrava – Poruba, 17. listopadu 1790, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny, a.s., IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2014, č. j. -569, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, č.j. -569, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2013, č.j. -541, ve výrocích III, IV a V, jimiž byla zamítnuta žaloba na zaplacení bolestného ve výši 4.950,- Kč s příslušenstvím, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 765.007,- Kč, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 15.496,- Kč s příslušenstvím, dále za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od listopadu 2004 do budoucna a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že soudem řešená otázka, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Nesprávné právní posouzení spočívá podle dovolatelky v posouzení promlčení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Neztotožňuje se s argumentací soudů obou stupňů, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebyl žalobou uplatněn do budoucna, nýbrž jen za dobu do října 2004. Namítá, že v jejích podáních učiněných před uplynutím promlčecí doby byl uplatněn nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti i do budoucna, a podání učiněná prostřednictvím ustanovené zástupkyně po uplynutí promlčecí doby, v nichž byl tento nárok za dobu minulou specifikován, nejsou z pohledu stavení promlčecí doby významná. Dovolatelka odmítá, že by její vůle směřovala ke zpětvzetí části svého nároku na měsíční rentu do budoucna. Nesouhlasí též se závěrem soudů, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl promlčen pouze částečně, když podle konstantní judikatury se promlčuje jako celek. Za nesprávný označuje i závěr o promlčení nároku na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Předpoklady přípustnosti podle splněny nejsou.

Dovolání do výroků o bolestném a náhradě za ztížení společenského uplatnění není zdůvodněno ani z hlediska přípustnosti ani z hlediska konkretizace dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení. Kromě toho je dovolání do výroku o bolestném ve výši 4.950 Kč s příslušenstvím nepřípustné podle , neboť v tomto dílčím samostatném nároku nedosahuje předmět řízení zákonného limitu 50 000 Kč.

Pokud odvolací soud při posouzení účinků stavení promlčecí doby přihlédl k podáním učiněným po uplynutí promlčecí doby a specifikujícím dříve neurčitě uplatněnému nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. , nebo ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1416 a C 2761). Rozhodnutí odvolacího soudu přitom není založeno na závěru, že by žalobkyně vzala žalobu ohledně části tohoto nároku zpět.

Otázku promlčení dovolatelkou uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za určité období byla rovněž vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se sice promlčuje jako celek, nikoliv jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě peněžitého důchodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); platí zde však též závěr, že stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák. nastává pouze ve vztahu k právu, které bylo v řízení uplatněno, respektive ve vztahu k tomu nároku, případně jeho části, pro nějž se řízení vede, tedy v rozsahu, v jakém bylo právo u soudu uplatněno, a k osobě, vůči níž se toto řízení vede (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1999, sešit 11, pod poř. č. 110, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. , v Souboru pod C 1868, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , v Souboru pod C 9404).

Údajná nelogičnost závěru odvolacího soudu, jež by dle názoru dovolatele vedla k závěru, že je jeho nárok promlčen ještě ve větším rozsahu, pak přípustnost dovolání nezakládá již proto, že dovolání jako opravný prostředek nemůže ve sporném řízení směřovat k výsledku řízení zhoršujícímu postavení dovolatele.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu