Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1064/2014

32 Cdo 1064/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, zastoupené Mgr.Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti žalovaným 1) Z. L., zastoupené Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57 a 2) B. U., o zaplacení částky 501.265,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. -186, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.456,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované 1) v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ve vztahu mezi žalovanou 1) a žalobkyní tak, že žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 52.008,53 Kč, a to společně a nerozdílně s žalovanou 2), které byla nejméně do této výše povinnost k náhradě nákladů řízení uložena soudem prvního stupně [první výrok], a žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.618,70 Kč [druhý výrok].

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalovaná 1) dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení (dále též jen „ “) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně namítá, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení nijak nezohlednil její nepříznivé sociální, majetkové a osobní poměry, kvůli nimž byla v plném rozsahu osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce pro řízení, a dále „nevzal v potaz postavení žalobkyně ve sporu“, zejména skutečnost, že by žalobkyně měla řešit zastoupení v řízení prostřednictvím svých zaměstnanců, když zastoupení advokátem „v této formulářové žalobě“ považuje za zjevně bezúčelné, pouze účelově generující náklady řízení.

Žalobkyně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné.

Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Prostřednictvím otázek, které předkládá, však nevymezuje žádnou otázku procesního práva, která by měla být Nejvyšším soudem řešena, nýbrž zpochybňuje závěry, k nimž odvolací soud dospěl při posouzení kritérií významných pro aplikaci ustanovení při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na základě skutečností zjištěných v řízení o majetkových, sociálních a osobních poměrech dovolatelky, o okolnostech, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, o postoji účastníků v průběhu řízení a dalších rozhodných skutečnostech. Takto položené otázky kritéria stanovená v nesplňují.

Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalované 1) k náhradě nákladů řízení ve výši 6.618,70 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení, neboť peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. července 2014

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu