Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2753/2014

30 Cdo 2753/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. P., právně zastoupeného JUDr. Evženem Zachariášem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Mezi Mosty 1793, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 19,563.600,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č.j. – 25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesením ze dne 24. února 2014, č.j. – 25, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 12. listopadu 2013, č.j. – 13, kterým bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 26. června 2013.

Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění (viz čl. II bodu 7. ), dále jen „ “, dovolání žalobce, neboť v něm chybí způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

V usnesení ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. (všechna zde uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud konstatoval, že: „Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení nebo jeho části. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku hmotného práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, tyto otázky nevymezila a spokojila se (vedle obsáhlé polemiky se skutkovými zjištěními odvolacího soudu) s kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.“

Ačkoli dovolatel ve svém dovolání uvádí, že namítá nesprávné právní posouzení podle ustanovení , tak z obsahu samotného dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na kterých odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žaloba není dostatečně určitá, když dovolatel namítal, že nesprávnost rozhodnutí byla zapříčiněna „neúplností dokazování“ a „vadným hodnocením předložených a navržených důkazů“. Dovolatel namítá nesprávné skutkové posouzení a nepředkládá tak žádnou konkrétní právní otázkou k výkladu hmotného nebo procesního práva ve smyslu Bez vytýčení této otázky však není možné uvažovat o způsobilém vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ), a dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání žalobce odmítnout podle ustanovení

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 31. července 2014

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu