Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A305420DB98C3E1CC1257D3F004B38DB.html
HTML · 12.26 KB
No categories available
28 Cdo 2774/2014
28 Cdo 2774/2014
U S N E S E N Í
a) R. B.
,
b) N. B.
,
c) I. B.
, všech bytem L., všech zastoupených JUDr. Stanislavem Jakubčíkem, advokátem se sídlem v Bratislavě 5, Kutlíková 17, Slovenská republika, a
d) L. Č.,
J., proti žalované
Základní organizaci odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Krajské nemocnice Liberec
,
se sídlem v Liberci, Husova 10, o zaplacení 180.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 C 690/2000 , o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 24. ledna 2012, č. j. 73 Co 266/2011 -188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. února 2011, č. j. 8 C 690/2000 -155, ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částek 80.000,- Kč a 20.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), zatímco v nákladovém výroku II jej změnil tak, že žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 29.490,- Kč (výrok II) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, podali žalobci a), b), a c) dovolání.
Jelikož dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád u, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. článek II – přechodná ustanovení – bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř. “ Podle procesního předpisu v tomto znění posuzoval i otázku přípustnosti dovolání. Shledal, že dovolání přípustné není.
Podle § 236 odst. 1 dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalobců a), b) a c) směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně. Proti takovému rozhodnutí dovolání přípustné není, neboť nákladové výroky nemají charakter rozhodnutí o věci samé (§ 237 o. s. ř. o. s. ř. ) a přípustnost dovolání proti nim nezakládají ani ustanovení § 238 , § 238a či § 239 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí o náklech řízení není mezi tam vyjmenovanými usneseními (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000 , publikované v časopise Soudní rozhledy, č. 1, ročník 2002).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalované, jež by jinak na jejich náhradu měla právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu