Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 508/2014

26

Cdo 508/2014

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce BYTOS – bytové družstvo, se sídlem Vyškov, Sídliště Osvobození 624/11, IČO 28305655, proti žalovaným 1) Ing. M. M., V., zastoupené Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Brno, Hilleho 6, a 2) Ing. J. M., D., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2013, č. j. -134, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2013, č. j. -134, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Vyškově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 10. 2012, č. j. -108, zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu, I. kategorie, sestávajícího ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství, ve 4. nadzemním podlaží domu ve V. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že 1. žalovaná byla výlučnou nájemkyní předmětného bytu již v době vzniku (1. 10. 2008) žalujícího družstva (dále též „Družstvo“), neboť nežila se svým tehdejším manželem Ing. A. M. trvale ve společné domácnosti, že tomu tak bylo i ke dni uzavření nájemní smlouvy (1. 2. 2009) mezi 1. žalovanou a Družstvem, a že jim nevzniklo v důsledku privatizace předmětného domu Družstvem ani společné členství v Družstvu ani společný nájem předmětného (družstevního) bytu. Žalovaná 1) byla tedy výlučnou členkou Družstva a výlučnou nájemkyní tohoto bytu a vydání exekučního příkazu ze dne 9. 6. 2009, č. j. 103 Ex 12767/09-5, postižením členských práv a povinností Ing. A. M. v Družstvu nemohlo mít vliv na její právní postavení v Družstvu ani na její právní vztah k bytu. Žaloba na její vyklizení, resp. též jejího současného manžela (žalovaného 2/) není proto důvodná.

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 5. 2013, č. j. -134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že 1. žalované a Ing. M. svědčilo vedle práva společného nájmu předmětného bytu i společné členství v Družstvu, a že vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností povinného Ing. A. M. v Družstvu došlo podle § 231 odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 rovněž k zániku jejího členství, čímž zanikl rovněž nájem předmětného bytu (§ 714 obč. zák.) a 1. žalovaná a její současný manžel, žalovaný 2) užívají předmětný byt bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala 1. žalovaná dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu, že nebyla výlučnou členkou Družstva a že pozbyla členství v něm postižením členského podílu v exekuci a namítá, že se odchylují od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na to, že z provedených důkazů vyplynulo, že s Ing. M. nežila ve společné domácnosti a že se stala (zakládající) výlučnou členkou Družstva. Navrhla, aby dovolací soud podle ve věci sám rozhodl a vydal rozhodnutí, jímž by byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že žaloba se zamítá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (Čl. II bod 2 a 9 – dále „ “) a zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ). Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky vzniku práva společného nájmu družstevního bytu manžely a společného členství manželů v bytovém družstvu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem posouzení je otázka vzniku práva společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společného členství v Družstvu – podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).

V projednávané věci jde o situaci, kdy se předmětný byt (obývaný 1. žalovanou) nacházel v domě, který byl původně ve vlastnictví obce a který byl následně převeden do vlastnictví nově vzniklého Družstva.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 43/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vyjádřil právní názor, podle něhož jsou-li manželé společnými nájemci bytu ve smyslu ustanovení § 703 a § 704 obč. zák. a přešel-li dům, v němž se byt nachází, do vlastnictví bytového družstva, vzniklo jim právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v družstvu, jestliže se alespoň jeden z nich stal členem tohoto družstva. K tomuto právnímu názoru se dále přihlásil např. ve svých rozhodnutích ze dne 12. 2. 2009, sp.zn. , a ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. .

Z uvedeného vyplývá, že pro právní posouzení otázky vzniku práva společného nájmu družstevního bytu a společného členství manželů v družstvu bylo rozhodné, jaký byl právní vztah manželů ke dni, kdy se družstvo stalo vlastníkem domu, v němž se byt nachází.

Protože v souzené věci se odvolací soud při právním posouzení uvedené právní otázky z tohoto pohledu věcí nezabýval (považoval toliko za významné, zda 1. žalovaná oznámila Družstvu, že s manželem nežijí, ačkoliv tato skutečnost nebyla pro vznik společného nájmu bytu a společného členství v Družstvu rozhodná), je jeho právní posouzení neúplné a tím i nesprávné. Pro úplnost je nutno podotknout, že okolnosti v tomto směru právně významné byly v řízení tvrzeny (prokázány) – srov. např. vyjádření 1. žalované (č. l. 32, 33), ze dne 22. 1. 2009 (č. l. 37), vyjádření obce Vyškov ze dne 22. 1. 2009 (č. l. 38), nájemní smlouva ze dne 23. 1. 2009 (č.l. 41) a protokol o jednání konaném před soudem 1. stupně dne 4. 9. 2012 (č. l. 70).

Protože napadené rozhodnutí není správné, Nejvyšší soud je podle zrušil, neboť neshledal podmínky pro postup podle V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu