Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 940/2014

-17

U S N E S E N Í

M. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. , byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

Přečin spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chomutově v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 11. 2013 kolem 22,00 hodin v Ch. řídil motocykl, ačkoli mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 5. 11. 2010, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na tři roky.

O odvolání, které podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Chomutově zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. V dalším však neuvedl nic, co by se týkalo otázky právní kvalifikace skutku posouzeného jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a své námitky zaměřil proti výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby mu uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Mezi těmito důvody není žádný, který by záležel v nepřiměřenosti uloženého trestu. Podat dovolání z jiného důvodu, než který je výslovně uveden v zákoně, je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, působí tak, jako by dovolání směřovalo proti výroku o vině. Právní posouzení skutku totiž je primárně otázkou výroku o vině. V tomto ohledu však není dovolání přípustné pro nedostatek podmínky, že napadeným rozhodnutím rozhodl soud ve druhém stupni (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Odvolání, které podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu, bylo založeno na námitkách, z nichž nevyplývala povinnost Krajského soudu v Ústí nad Labem přezkoumat také výrok o vině. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně tudíž o vině nerozhodoval.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože nepodmíněný trest odnětí na osmnáct měsíců byl obviněnému uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 337 odst. 1 tr. zákoníku až na dvě léta.

Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost uloženého trestu s odkazem na dovolací důvod podle tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (viz č. rozh. tr.). To platí přesto, že přiměřenost trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení tr. zákoníku, tr. zákoníku. Uvedený závěr vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku a také ze vzájemného poměru obou zmíněných dovolacích důvodů. Dovolací důvod podle tr. ř. je obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco dovolací důvod podle tr. ř. je zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený jen ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho logicky vyplývá, že má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle tr. ř. Výklad, který by připouštěl podřadit námitky ohledně přiměřenosti uloženého trestu pod dovolací důvod podle tr. ř. ve variantě vymezené jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, by byl nelogický, neboť by činil ustanovení tr. ř. bezpředmětným, nadbytečným a nefunkčním. Uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž nutně vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu dovolacího důvodu podle tr. ř. a tím pádem by ustanovení tr. ř. nedávalo žádný smysl.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2014

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec