Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2185/2014

30 Cdo 2185/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. A., proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 2.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013, č. j. – 114, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (podle ust. ):

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2013 č. j. -114 podle ustanovení věty první odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč / ve znění účinném do 31. 12. 2013/, přičemž se nejedná o výjimky ve zmíněném ustanovení uvedené.

Z dovolání žalobkyně (dovolatelky) je totiž patrno, že se po dovolacím soudu domáhá změny napadeného rozsudku tak, aby jí bylo přiznáno dalších 8.000,- Kč. Jak z formulace dovolání, tak z vytknuté nesprávnosti, která má spočívat v údajném neaplikování ust. odvolacím soudem, a dále z odkazů na rozhodnutí Ústavního soudu a bod 71 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Keegan proti Irsku, zřetelně plyne, že dovolatelka rozhodnutí napadá v rozsahu výroku o nákladech řízení.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , R 5/2014, platí: „Jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely.“

S ohledem na skutečnost, že odvolací soud ve výroku č. II. napadeného rozsudku žalobkyni přiznal částku 29.520,- Kč a že se žalobkyně domáhá přiznání dalších 8.000,- Kč, lze jednoduchou početní operací dospět k závěru, že dovolání není přípustným podle ust. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Součet přiznaných nákladů řízení, tj. částky 29.520,- Kč, a dále požadovaných (odepřených) 8.000,- Kč nedosahuje výše 50.000,- Kč, a to ani při zohlednění daně z přidané hodnoty.

V této souvislosti považuje dovolací soud za vhodné upozornit též na své rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na jeho internetových stránkách, www.nsoud.cz), ve kterém Nejvyšší soud posuzoval otázku výše náhrady nákladů řízení v případech, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci. Dovolací soud dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu , se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle , tedy tarifní hodnoty 50.000,- Kč. V souzené věci odvolací soud vycházel při určení náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty 301.800,- Kč, a je tedy zjevné, že takto dovolatelce přiznal vyšší náhradu, než by jí náležela v souladu s výše zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. .

Jelikož by tedy odklizení dovoláním napadeného výroku nemohlo přivodit pro dovolatelku příznivější následek než ten, jenž z něj plyne, je zde dána též subjektivní nepřípustnost dovolání.

Jestliže dovolatelka ve svém dovolání poukazuje na okolnosti, že od žalované obdržela méně, než jí bylo přiznáno v dovoláním napadeném rozsudku, nelze tímto způsobem jakkoliv opřít dovolání proti samému rozsudku v nalézacím řízení. V souladu s dispoziční zásadou záleží pouze na iniciativě procesních stran, jakým způsobem naloží s vykonatelnými rozsudky. Právní řád poskytuje dostatečné instrumenty k tomu, aby byl uspokojen věřitel v jeho soudem (či jiným orgánem) přiznaném nároku, a to i pro případ, že mu dlužník uloženou povinnost neplní dobrovolně.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. července 2014

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu