Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3147/2013

U S N E S E N Í

J. D.

, zastoupenou opatrovníkem Městským úřadem v Orlové, dcery J. D., a A. D., t.č. ve VTOS Věznice Kuřim, zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem Orlová-Lutyně, Osvobození č. 829, za účasti Okresního státního zastupitelství v Karviné – pobočka v Havířově, o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. dubna 2013, č.j. -276, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6.12.2012, č.j. -249, zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé Janě a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2013, č.j. -276, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Soudy obou stupňů rozhodovaly ve věci samé poté, co jejich dřívější rozhodnutí v téže věci byly zrušené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012, č.j. -191. V něm dovolací soud mimo jiné vyložil, že není-li možné i přes dosažený pokrok (limitovaný zčásti osobností otce a rodinnou anamnézou) vyloučit recidivu jednání otce, nelze podle názoru dovolacího soudu ani uzavřít, že navrácením dětí do jejich původního prostředí by byla zajištěna ochrana dítěte. Závěr Probační a mediační služby ČR, s přihlédnutím k vysoké závažnosti jednání otce, by tak indikoval správnost řešení přijatého odvolacím soudem, to ovšem za předpokladu, že soudy kvalifikovaným způsobem rovněž přihlédly k názoru dítěte a že ochrana dítěte nemůže být zajištěna jiným výchovným opatřením, například stanovením dohledu nad nezletilou. Toto zjištění však dovolací soud v odůvodnění odvolacího soudu postrádá, ačkoliv nic nenasvědčovalo tomu, že s ohledem na věk a rozumovou vyspělost nezletilé Jany by od zjištění jejího názoru mohl upustit.

Odvolací soud v odůvodnění potvrzujícího rozsudku uvedl, že otec se dopustil vůči nezl. J. úmyslného trestného činu týraní svěřené osoby, přičemž v žádném případě nelze hovořit o tom, že by se jednalo o ojedinělý exces z jinak řádného plnění rodičovské zodpovědnosti, když této trestné činnosti se dopouštěl přinejmenším od listopadu 2006 do října 2008, kdy byly nezletilé děti předběžně umístěny vu. Odvolací soud nepřijal argumentaci otce, že v důsledku svého psychického stavu si nebyl vědom pochybení ve výchově, potažmo že nebyl schopen předvídat důsledky svého chování. Nejenže byla tato argumentace v rozporu se závěry soudu v trestním řízení, kde bylo jednoznačně prokázáno, že otec netrpěl duševní chorobu či poruchou, která by jej zbavila trestní odpovědnosti; naopak, jestliže si otec byl vědom toho, že trpí jistými psychickými obtížemi, bylo na něm, aby se svým handicapem pracoval, podrobil se psychologické či psychiatrické léčbě a obtíže s ovládáním agrese řešil hned v zárodku. Namísto toho i s odstupem času od vydání rozhodnutí, jímž byl uznán vinným z trestného činu týrání svěřené osoby a jímž mu bylo uloženo v rámci dohledu vyhledat psychologickou pomoc, otec soustavně situaci zlehčoval, týrání nezl. J. označoval jako neúmyslnou chybu ve výchově, potažmo jako nedopatření, a koneckonců ještě další dva roky se dopouštěl týrání matky nezletilých. Závažná a dlouhodobá trestná činnost otce vůči nezl. J. přitom podle odvolacího soudu nemůže být vyvážena zájmem otce o nezletilou, potažmo o obě nezletilé děti v době, kdy byly umístěny vu, ani proklamací toho, že děti a rodina vůbec jsou pro otce tím nejdůležitějším v životě. Rozhodnutí o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti není proti zájmům nezletilé, naopak slouží k její ochraně a není ani v rozporu se stanoviskem nezletilé prezentovaným v průběhu předchozího řízení. Pokud otec v odvolacím řízení namítal, že nezletilá v tomto ohledu nevypovídala pravdivě, že snad měla vypovídat pod vlivem jiných osob, s tímto se odvolací soud neztotožnil, neboť výpověď nezletilé před soudem zcela korespondovala s dalšími důkazy v řízení provedenými i s tím, jakým způsobem nezletilá reaguje na pokusy opatrovníka o otci s ní promluvit. Změna postoje matky k zbavení otce rodičovské odpovědnosti je podle odvolacího soudu způsobena pravděpodobně tím, že zatímco do prosince 2011 matka byla zcela pod otcovým vlivem, v době rozhodování odvolacího soudu byl otec ve výkonu trestu (za trestnou činnost vůči matce) a matka se tudíž nemusí obávat jeho reakcí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále též „dovolatel“). S rozsudkem nesouhlasí, chce k nezletilé vykonávat rodičovská práva a návratu z výkonu trestu se alespoň částečně podílet na její výchově. Uvádí, že nezletilá na něj vzpomíná nejen ve zlém a uvádí-li dcera, že by byla radši, aby o ní rozhodovala matka, pak toto přání reflektuje faktický stav, a uvádí-li rovněž, že má z otce strach, podotýká dovolatel, že má z něho jen „trochu“ strach, tedy strach „nijak významný“. Je přesvědčen, že po návratu z výkonu trestu odnětí svobody strach vymizí a převáží spíše vzpomínky pozitivního rázu. Dále dovolatel rozebírá své plány do budoucna a náhled na uspořádání vztahů v rodině, kde by mu měla být zachována rodičovská zodpovědnost. Za „schizofrenní“ stav označuje řešení, kdy ve vztahu k jedné z dcer bude jeho rodičovská zodpovědnost plně zachována a u druhé z dcer jí bude zbaven. Soudům v této souvislosti vytýká, že mladší dceru Lenku k této skutečnosti vůbec nevyslechly. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací ( a ) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ).

Podle „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“

Podle „dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“

Dovolání otce, není přípustné podle již z toho důvodu, že v dovolání není vymezen dovolací důvod (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), a to z hlediska konkretizace, při řešení které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu nebo která konkrétní právní otázka, na jejímž vyřešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo jaká již dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být podle názoru dovolatele posouzena jinak.

Z obsahu dovolání totiž vyplývá, že dovolatel brojí proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci a při koncipování dovolání vychází ze své skutkové verze případu, kterou oproti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. oběma rozhodnutím, zcela jinak (ve prospěch závěru, že nejsou důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti) právně hodnotí. Taková skutková a právní polemika ovšem přípustnost dovolání nezakládá, neboť není (z pohledu vymezení dovolacího důvodu) podřaditelná ani pod jednu ze čtyř podmínek vedoucích k přípustnosti dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu

Nad rozsah výše uvedeného lze ovšem konstatovat, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k právnímu posouzení věci, jak je uvedeno v písemném vyhotovení odůvodnění jeho rozsudku. Soudy obou stupňů postupovaly zcela podle závazného právního názoru dovolacího soudu vyjádřenému v rozsudku ze dne 29.3.2012, č.j. -191, a závěry odvolacího soudu plně odpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , a stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 28. června 1989, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 1990, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. , stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. , ze dne 3.1.1976, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 41, ročník 1976, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2012, či rozsudek ze dne 6.8.2009, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , když dovolatel v řízení úspěšný nebyl a ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu