Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1398/2014

33

Cdo 1398/2014

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

D. Ch.

, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovanému

Mgr. V. Z.

, zastoupenému Lazarosem Dimitriadisem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, č.j. -164, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, č.j. -164, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2012, č.j. -72,

se ruší

a věc

se

vrací

Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 26. 3. 2012, č.j. -72, kterým Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o 200.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení od 11. 4. 2010), v nákladovém výroku ho změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění z řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že žalovaný není ve sporu věcně pasivně legitimován, protože smlouvu o půjčce uzavřel s K. Ch. (manželem žalobkyně).

Rozhodnutí napadla žalobkyně dovoláním, jímž odvolacímu soudu (mimo jiné) vytkla, že zjištěné skutečnosti po právní stránce kvalifikoval pouze z hlediska závazkového vztahu ze smlouvy o půjčce a pominul úvahu, zda jí nelze požadované plnění přiznat z jiného právního důvodu, než jak svůj nárok sama právně kvalifikovala. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (, , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 /, dále jen „“).

Soudy obou stupňů po skutkové stránce vyšly z toho, že účastníci smlouvu o půjčce neuzavřeli (závazkový právní vztah z půjčky vznikl na základě ústní dohody K. Ch. a žalovaného), nicméně na bankovní účet žalovaným označený převedla žalobkyně ze svého bankovního účtu 26. 3. 2010 částku 100.000,- Kč a 29. 3. 2010 částku 100.000,- Kč.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. v rozsudku ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2012) opakovaně zdůraznil, že právní kvalifikace je věcí soudu. Pokud soud rozhoduje o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotně právní normu, než jak ji uvádí žalující strana, je povinností soudu podle příslušných ustanovení věc posoudit a o nároku rozhodnout, a to bez ohledu na to, jaký právní důvod požadovaného plnění uvádí žalující strana. Rovněž v rozsudku ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, na který dovolatelka odkázala, Nejvyšší soud uzavřel, že není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud žalobcovo právo na zaplacení peněžní částky podle hmotně právních norem upravujících nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jestliže žalobce opřel svůj nárok o tvrzení vycházející z toho, že žalovaný užíval věc na základě smlouvy a neposkytl za to žalobci smluvené protiplnění, avšak v průběhu řízení soud posoudil smlouvou jako neplatnou a jiný důvod užívání nebyl tvrzen. Tento závěr se uplatní i v posuzovaném případě, kdy žalobkyně uplatnila nárok na peněžité plnění s tvrzením, že žalovanému půjčila peníze, toto tvrzení však neprokázala, ale prokázáno bylo, že své peněžní prostředky žalovanému převedla na jím označený bankovní účet.

Pro úvahu soudu o eventuální aplikaci ustanovení § 451 a násl. obč. zák. na posuzovaný případ postačují skutková tvrzení žalobkyně, z nichž vyplývá, že žalovaný získal plněním žalobkyně bez (prokázaného) právního důvodu majetkový prospěch. Z hlediska poměřování zjištěného skutkového stavu věci ustanoveními o bezdůvodném obohacení nebylo nezbytné, aby žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení (, 2 ). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že účastníci neuzavřeli smlouvu o půjčce, a nemohl tudíž požadavek žalobkyně posuzovat z pohledu norem upravujících vztah ze smlouvy o půjčce ( obč. zák.), mohl a měl (bez dalšího) v řízení zjištěný skutek (skutkový děj) posoudit podle právních norem upravujících bezdůvodné obohacení. Protože tak neučinil, nelze jeho právní posouzení věci pokládat za správné, resp. úplné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. ).

Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími námitkami žalobkyně – rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (, věta druhá, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu