Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 205/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněných nezletilých a) R. a b) N., K., zastoupených matkou A. M., právně zastoupených JUDr. Věrou Nenutilovou, advokátkou se sídlem ve Stříbře, Masarykovo nám. 8, proti povinnému R. K., zastoupenému Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Americká 33, pro výživné, vedené u Okresního soud v Tachově pod sp. zn. , o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. července 2013, č. j. -88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. dubna 2013, č. j. -56, jímž okresní soud – s odůvodněním, že ke dni podání návrhu na nařízení exekuce ani v průběhu let 2012 a 2013 dluh na výživném neexistoval – exekuci podle zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly oprávněné dovolání, jehož přípustnost dovozovaly z toho, že – podle jejich názoru – napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu „nebyla dosud úplně vyřešena“. Podle jejich přesvědčení dluh na výživném existoval a soud pochybil, nezabýval-li se předloženým důkazem, totiž kopií složenky, z níž plyne, že povinný zaplatil výživné za měsíc listopad a prosinec 2011 – v rozporu s ustanovením § 97 odst. 1 zákona o rodině, podle něhož je výživné třeba platit v pravidelných opětujících se částkách splatných vždy na měsíc dopředu – teprve 14. ledna 2012.

Povinný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle první věty ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.

Jelikož v dovolání (navíc zcela zjevně směřujícím jen proti skutkovým zjištěním, nikoli právnímu posouzení; přitom pouze nesprávné právní posouzení je v současnosti způsobilým dovolacím důvodem) nebylo konkrétně uvedeno, kterou právní otázku mají oprávněné za dovolacím soudem dosud nevyřešenou, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , , , a S., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu