Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4309/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně T. S., zastoupené JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, proti žalovanému R. S. o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. června 2013, č. j. -273, ve znění usnesení ze dne 27. srpna 2013, č. j. -292, takto:

Okresní soud v Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. prosince 2012, č. j. -237, vypořádal společné jmění manželů – účastníků řízení („SJM“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 27. srpna 2013, č. j. -292, výrokem I. B) změnil rozsudek soudu prvního stupně jen co do výše obvyklé ceny nemovitosti – společného domu, stojícího na pozemku patřícím rodičům žalovaného - kterou stanovil ve výši 900.000,- Kč, a výrokem ) změnil výši vypořádacího podílu, který má žalovaný zaplatit žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, na částku 247.663,60 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013; věc posoudil podle č. (dále jen „obč. zák.“), neboť jde o vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo před 1. 1. 2014 (viz hlava II. – ustanovení přechodná a závěrečná, díl, 1 – přechodná ustanovení oddíl I.

– všeobecná ustanovení, , 2 č. ).

Právním problémem, který má být řešen v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud opakovaně zabýval; např. v rozsudku ze dne 23. října 2012, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 9. dubna 2014, sp. zn. (viz www.nsoud.cz) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. července 2008, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6296, vyložil, že má-li být účastníku vylučovanému ze spoluvlastnictví poskytnuta přiměřená náhrada, odpovídající majetkové újmě, která mu nastane v důsledku zániku podílového spoluvlastnictví, je třeba vzít do úvahy všechny významné okolnosti, které mají vliv na stanovení obvyklé ceny věci, která je i cenou ‚tržní‘. V řízení o zrušení a vypořádání podílového vlastnictví k domu, stojícím na pozemku, jehož výlučným vlastníkem je jen jeden ze spoluvlastníků, musí soud k uvedené skutečnosti snižující celkovou cenu domu přihlédnout a zohlednit ji při stanovení výše náhrady za vyloučení ze spoluvlastnictví.

Vždy musí jít o to, aby náhrada opravdu nahradila to, o co vylučovaný přichází, je-li výchozím principem přiměřenost náhrady (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 10 331).

Ustanovení upravující společné jmění manželů jsou ustanoveními upravujícími bezpodílové spoluvlastnictví (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2004, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2906). Za trvání společného jmění podíly manželů na společné věci neexistují (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1578).

Uvedené závěry týkající se podílového spoluvlastnictví jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů potud, že jestliže se na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nachází stavba ve společném jmění manželů (bezpodílovém spoluvlastnictví), je obecná cena takové stavby dotčena skutečností, že se nachází na pozemku, jenž nesdílí vlastnický režim stavby, a tato okolnost může ovlivňovat obecnou (tržní) cenu, a to zejména při úvaze o prodeji třetí osobě, která by byla zcela odlišná od vlastníka pozemku.

Jestliže je stavba přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného, jde o situaci, kdy je ze spoluvlastnického režimu vylučována žalobkyně, tj. dosavadní spoluvlastnice stavby nacházející se na pozemku ve vlastnictví třetích osob. Je proto namístě, aby obecná cena stavby v takovém případě reflektovala skutečnost, že se nachází na cizím pozemku. Majetková újma, způsobená žalobkyni, je tak nižší, než by byla v případě, že by šlo o dům na pozemku, ke kterému by měla (spolu)vlastnické právo. Jinak řečeno, jde o to nahradit to, o co žalobkyně přichází, nikoliv rozdělit výhodu, kterou fakticky získá žalovaný tím, že jde o dům na pozemku jeho rodičů.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. července 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu