Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 612/2014

-17

U S N E S E N Í

J. M.,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. , byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že

dne 14. 5. 2013 v 12.47 hod. úmyslně poškodil lak vozidla zn. Ford Fiesta, zaparkovaného na ulici před domem v obci H., tím, že nezjištěným předmětem vyrýpnul podélnou rýhu v laku levých předních dveří v délce 50 cm a levých zadních dveří v délce 70 cm, čímž způsobil poškozené V. L. škodu ve výši 28.961,- Kč. Odsouzen byl podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu současně byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradil škodu, kterou přečinem způsobil. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. , odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, v němž shodně se svými dříve vznesenými výhradami brojil proti způsobu, jakým soudy dospěly k závěru o jeho vině, již odmítá s tvrzením, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by vozidlo poškodil právě on. Nespokojil se zejména s tím, že soudy závěr o jeho vině opřely o videozáznam z místa činu, který považovaly za usvědčující důkaz, jejž s výpověďmi poškozených označily za naplňující logický ucelený řetězec potvrzující, že on je pachatelem. Obviněný především soudu prvního stupně vytkl nesprávné vyhodnocení tohoto záznamu, neboť není plynulý, ale s ohledem na použitý kamerový systém je obraz rozfázovaný a přerušovaný a je z něj zřejmé pouze to, že se pohyboval a procházel kolem vozidla poškozených. Jednoznačně již na něm není zachyceno, že způsobil jeho poškození v podobě rýhy na bočních dveřích, tzn., že by táhnul rukou kolem vozidla. Jestliže soud uvedené jevy popsal, pak jen na základě technického zachycení obrazu a jeho rozfázování, nikoliv však proto, že takový pohyb rukou kolem vozidla obviněný skutečně činil. K tomu, aby tyto nejasnosti byly odstraněny, nebylo možné, aby soud kamerový záznam sám vyhodnotil, ale bylo nezbytné, aby tato činnost byla svěřena odborníkovi ke zkoumání. Obviněný závěr soudu o jeho vině zpochybnil i se zřetelem na to, že majitelé vozidla jeho poškození objevili až následující den poté, kdy k němu podle videozáznamu mělo dojít. Pokud soud jediný přímý důkaz nesprávně a s ohledem na technické možnosti nedostatečně vyhodnotil, nemůže být v posuzované věci podle názoru obviněného uvažováno o uceleném řetězci provedených důkazů, který by tvořil logický celek, a soudy tudíž postupovaly v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř., pokud si ke zhodnocení videozáznamu jakožto klíčového důkazu neopatřily dostatek potřebných vysvětlení jak od svědků, tak i odborníků, zejména znalců z oboru biomechaniky.

V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. , podle § 265k tr. ř. zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zastupitelství, kterému bylo dovolání obviněného v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno dne 25. 4. 2014, prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nehodlá věcně vyjadřovat.

Když Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z dikce § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Citovaný dovolací důvod tudíž nelze uplatňovat s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ).

Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Proto Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu a posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně, a skutková zjištění soudu nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. ze dne 9. 4. 2003, ze dne 24. 4. 2003, ze dne 9. 12. 2003, ze dne 30. 10. 2003, ze dne 15. 4. 2004). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. , a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. ). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost či úplnost skutkových zjištění ani provedeného dokazování.

Nejvyšší soud z obsahu dovolání shledal, že obviněný své výhrady v projednávané věci soustředil do tvrzení, že se činu, který mu je kladen za vinu, nedopustil, a jeho zásadní a v podstatě výlučnou námitkou je, že soudy nedostatečně vyhodnotily jediný přímý důkaz svědčící proti němu, a to záznam kamerového systému. Tato tvrzení provázená požadavkem na doplnění dokazování soustředěné na zpracování odborného stanoviska ke způsobu vyhodnocení kamerového záznamu svědčí o tom, že obviněný své dovolání neopřel o námitky právní povahy, ale za vadné považuje skutkové závěry. Těmito výhradami výlučně směřuje proti skutečnostem, které soudy vzaly za prokázané důkazními prostředky, o něž opřely výrok o vině.

Takto formulované námitky však nesplňují podmínky pro uplatnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podstatou dovolání obviněného je vlastní konstrukce skutkového děje vystavěná na podkladě jím uplatňované verze obhajoby při pomíjení důkazů, na nichž soudy svá rozhodnutí o jeho vině založily. Nejvyšší soud s ohledem na ně shledal, že v dovolání obviněného nejsou splněny zákonné požadavky, jež dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, a proto nebyl povinen z podnětu tohoto dovolání správnost skutkových zjištění přezkoumávat.

Nejvyšší soud však i přes tento závěr jen mimo rámec dovolacích důvodů pro úplnost zmiňuje, že s ohledem na obsah napadených rozhodnutí je zřejmé, že v rámci provedeného dokazování soud vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině obviněného a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (viz stranu 3) vysvětlil, o jaké důkazy svá zjištění opřel a pečlivě všechny důkazy, které v souladu s trestním řádem provedl, hodnotil. Soudy obou stupňů tudíž posuzovaly všechny zajištěné a opatřené důkazy. Lze jen připomenout, že soud prvního stupně provedl svědecké výpovědi, záznamy z kamerového systému, k ověření autentičnosti v průběhu hlavního líčení provedl též vyšetřovací pokus za účelem zjištění, v jaké výšce je poškození vozidla ve vztahu k výšce obviněného, a vyslechl i M. S., jehož firma kamerový systém instalovala (č. l. 73, 77 spisu). Všechny důkazy, o něž soud své rozhodnutí opřel, posuzoval se zřetelem na to, zda tvoří ucelený a na sebe logicky navazující řetězec. Výsledek této činnosti soudu prvního stupně následně ve svém usnesení potvrdil jako správný a respektující zásady zakotvené v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. také odvolací soud, který se obsahově v zásadě shodným námitkám obviněného věnoval v rámci odvolacího řízení, a zejména na stranách 2 a 3 odůvodnění napadeného usnesení dostatečně podrobně srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů se s uvedenými námitkami obviněného neztotožnil a proč další odbornou expertizu směřující k objasňování týchž skutečností považoval za nadbytečnou.

Z uvedeného je zjevné, že soudy nižších stupňů opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, jenž je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Za tohoto stavu nelze soudům prvního a druhého stupně nic podstatného vytknout, neboť jejich rozhodnutí jsou logická, přesvědčivá, postrádají prvky svévole, což svědčí o neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry (srov. přiměřeně obdobný postup např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. ).

Z těchto důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání bylo podáno mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto, když nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. června 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová