Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 601/2014

33

Cdo 601/2014

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. P. P., advokáta, zastoupeného JUDr. Hanou Kadlecovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Vršovická 927/56, proti žalovaným 1/ MUDr. J. Sch., a 2/ MUDr. J. Sch., zastoupeným Mgr. Martinem Novotným, advokátem se sídlem Praha 1, Jakubská 647/2, o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. -137, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 22. října 2012, č. j. -119, řízení co do částky 848.280,- Kč zastavil, zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 848.280,- Kč od 5. 2. 2004 do 27. 4. 2005 a od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2010 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení zvýšené o 7 % bodů a od 1. 7. 2010 do 17. 9. 2012 ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 % bodů v nichž prodlení trvalo, a žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. září 2013, č. j. -137, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o příslušenství pohledávky, tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 848.280,- Kč od 5. 2. 2004 a od 28. 4. 2005 nadále ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení zvýšené o 7 % bodů do 17. 9. 2012 (výrok I.), dále jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 133.937,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

V posuzovaném případě se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 848.280,- Kč z titulu odměny za správu jejich nemovitosti, sjednané podle ve výši 10 % ročního příjmu z této nemovitosti, za období od 1. 1. 2002 do 30. 6. 2002. Jelikož žalovaní žalobci dne 17. 9. 2012 zaplatili jistinu, žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět a nadále požadoval zaplacení úroků z prodlení ve výši 3 % ročně od 5. 2. 2004 do 17. 9. 2012. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní spolu s jistinou uhradili i úroky z prodlení z této částky za období od 5. 2. 2004 do 17. 9. 2012 ve výši 146.154,48 Kč, odvolací soud dovodil, že žalovaní dne 17. 9. 2012 uhradili pouze jistinu, a protože byli s úhradou této částky v prodlení od 5. 2. 2004, náleží žalobci zákonný úrok z prodlení ( , ve znění účinném do 31. 12. 2013), který stanovil ve výši 2 %, tj. dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni prodlení (, ve znění účinném do 27. 4. 2005), od 5. 2. 2004 do 27. 4. 2005, a od 28. 4. 2005 do 17. 9. 2012 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů (, ve znění účinném od 28. 4. 2005). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který při rozhodování o náhradě nákladů řízení shledal podmínky pro aplikaci , odvolací soud rozhodl podle věty druhé

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž nezpochybňují závěr, že dosud nezaplatili žalobci úroky z prodlení za pozdní úhradu jistiny za dobu od 5. 2. 2004 (kdy se ocitli v prodlení) do 17. 9. 2012 (kdy byla jistina uhrazena), avšak namítají, že odvolací soud nesprávně stanovil jejich výši. Konkrétně vytýkají, že odvolací soud nesprávně vyložil čl. II přechodného ustanovení , jímž bylo s účinností od 28. 4. 2005 změněno co do výše úroků z prodlení. Protože prodlení nastalo přede dnem nabytí účinnosti , řídí se výše úroků podle dosavadních právních předpisů a činí podle jejich přesvědčení 2 % ročně z dlužné částky. Dále nejsou srozuměni s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízeních, které je v rozporu s tím, jak Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 7 v jiných řízení mezi týmiž účastníky rozhodl o náhradě nákladů řízení. I v této posuzované věci neměla být náhrada nákladů řízení žalobci přiznána za použití ustanovení , které slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti. Z uvedených důvodů navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil tak, že se žaloba zamítá, a žalobci uložil zaplatit jim náklady řízení.

Žalobce navrhuje dovolání žalovaných odmítnout, případně zamítnout. K upřesnění uvádí, že i když požadoval úroky z prodlení od data splatnosti uvedené v jím vystavené faktuře, tj. od 5. 2. 2004, pro stanovení jejich výše je rozhodný první den prodlení. Protože si účastníci ve smlouvě o právní pomoci sjednali splatnost odměny v termínu úhrady nájemného, ocitli se žalovaní v prodlení s úhradou dluhu dne 4. 1. 2002; k tomuto prvnímu dni prodlení činila diskontní sazba stanovená Českou národní bankou 3,75 %. Je přesvědčen, že mu proto náleží úroky z prodlení ve výši 7,50 % z jistiny. Pokud by se prosadil názor žalovaných ohledně výše úroků z prodlení vyjádřený v dovolání, nepochybně by to vedlo ke zhoršení jejich postavení. Žalobce má dále za to, že argumentace žalovaných směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí postrádá zákonné náležitosti řádného dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „“ (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2. ).

Dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými při splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (, , 4 ) a je, pokud jde o tu jeho část, která směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé, přípustné podle ; napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaní namítají, že odvolací soud nesprávně vyložil článek II , jímž bylo s účinností od 28. 4. 2005 změněno

Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle . Tato právní norma byla změněna s účinností od 28. 4. 2005

Podle , ve znění účinném do 27. 4. 2005, výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

Podle , ve znění (čl. I) výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

Podle článku II přechodného ustanovení se výše úroků z prodlení řídí , ve znění tohoto nařízení, nastalo-li prodlení s plněním peněžitého dluhu ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení. Výše úroků z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí dosavadními právními předpisy.

Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 39/2006, mimo jiné uvedl, že podle článku II se výše úroků z prodlení řídí novou právní úpravou, jen jestliže prodlení s plněním peněžitého dluhu nastalo ode dne 28. 4. 2005, a že výše úroků z prodlení, k němuž došlo do 27. 4. 2005, se řídí dosavadními právními předpisy. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2007, pod číslem 64, vysvětlil, že povinnost platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku (srovnej obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 104, ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. , a ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. ). S přihlédnutím k tomuto ustálenému výkladu nelze článek II vyložit jinak než tak, že se podle nového znění stanoví sazba úroků z prodlení pouze tehdy, nastalo-li prodlení nejdříve 28. 4. 2005 (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. , a jeho rozsudek ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , jenž obstál i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 20. 8. 2013, sp. zn. IV. 1571/13, odmítl).

Jelikož v dané věci nastalo prodlení se splněním závazku žalovaných nepochybně před 28. 4. 2005, stanovil odvolací soud sazbu úroků z prodlení nesprávně; ta se řídí , ve znění účinném do 27. 4. 2005, podle něhož výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.

Protože se žalovaným podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud jej (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) zrušil - aniž se zabýval dalšími uplatněnými námitkami - a věc vrátil dovolacímu soudu k dalšímu řízení (, odst. 2 věta první ).

Odvolací soud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí ( věta první ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu