Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 825/2014

6 Tdo 825/2014-I.-41

U S N E S E N Í

M. Č.,

takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.

s e

rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2013, č. j. -468

z r u š u j e .

Současně s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2012, č. j. -401, byla obviněná M. Č. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“)

.

Za tento trestný čin a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. , byla podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v bodě IV. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit poškozenému P. H., zastoupenému opatrovnicí H. H., škodu ve výši 390.000,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 9. 7. 2013, č. j. -468, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle , odst. 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, odsoudil obviněnou za tento trestný čin a dále za sbíhající se přečin podvodu podle , odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jímž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2012, č. j. -387, a to podle tr. zák. za užití tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. , stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle tr. ř. obviněnou zavázal zaplatit na náhradě škody dědici po zemřelém P. H., Ing. L. H., částku 389.500,- Kč. Podle tr. ř. poškozeného se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázal na občanskoprávní řízení.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení jemu předcházející trpí podstatnými vadami z důvodu porušení ustanovení o přítomnosti obviněné u veřejného zasedání o odvolání a zároveň z důvodu znemožnění účasti ustanoveného obhájce při tomto veřejném zasedání o odvolání.

Následně obviněná uvedla, že dne 11. 12. 2012 jí byl soudem prvého stupně v souladu se zněním § 39 odst. 1 tr. ř. ustanoven obhájce, Mgr. Ing. Radovan Kavka, advokát, a to z důvodu uvedeného v § 251 odst. 2 tr. ř., tedy k odůvodnění odvolání a k zastupování v odvolacím řízení v dané věci. Tímto ustanovením obhájci vznikla povinnost účastnit se úkonů, které souvisejí s podáním odvolání, tedy i veřejného zasedání odvolacího soudu konaného dne 9. 7. 2013, a soudům vznikla povinnost obhájce o těchto úkonech řádně vyrozumívat. O konání veřejného zasedání o odvolání však nebyla řádně vyrozuměna, neboť byla vyrozumívána na adresu, na které se již delší dobu nenacházela. Byla však domluvena se svým obhájcem, že až on bude soudem vyrozuměn o termínu konání veřejného zasedání, vyrozumí i ji. Soud však o konání uvedeného jednání ustanoveného obhájce vůbec nevyrozuměl. V důsledku toho se ona ani její obhájce veřejného zasedání nezúčastnili. Obviněná dodala, že podle § 41 odst. 2, 3 tr. ř. má obhájce právo účastnit se veřejného zasedání o odvolání a podle § 233 odst. 2 tr. ř. měl soud povinnost obhájce o konání veřejného zasedání v zákonné lhůtě vyrozumět. Opomenutím tohoto vyrozumění obhájce došlo k porušení jejího základního práva na obhajobu, neboť soud i přesto jednal a rozhodl o uložení nepodmíněného trestu.

Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal věc uvedenému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2013, č. j. -468, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.

Dovolací důvod podle tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení d (dále jen „ “), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle věty první y má totiž každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.

Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z y, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat

a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621).

Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny, jak bylo již výše naznačeno, v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je v procesním smyslu speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Logický výklad (argumentum a contrario) shora citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti. V posuzovaném případě je přitom nepochybné, že obviněná v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ve vazbě ani ve výkonu trestu nebyla. Z tohoto hlediska nebyla její účast u uvedeného jednání podmíněna zněním § 263 odst. 4 tr. ř.

Z dikce ustanovení § 263 tr. ř. dále plyne, že s citovanou výjimkou jím nejsou podmínky přípravy veřejného zasedání o odvolání odchylně stanoveny, a proto se použije obecné ustanovení § 233 tr. ř.

Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.

Obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, tedy zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu nutná není, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena.

Lze tedy konstatovat (viz též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. ), že současná právní úprava obsažená v ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn (nevyžaduje se vždy předvolání), přičemž za dodržení této podmínky a se zřetelem ke skutečnostem uvedeným v souvislosti s ustanovením § 263 odst. 4 tr. ř. je možné konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného (§ 234 tr. ř.).

V daném případě odvolací soud obviněnou o konání veřejného zasedání toliko vyrozumíval, a to vzorem č. 7a (vyrozumění o veřejném zasedání) podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. j. 20/2004–Org. o vydání vzorů "tr. ř., , k. ř., d. ř." doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (viz referát na č.

l

. 437 spisu a doručenky na č.

l

. 448 - 450 spisu).

Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zřejmé, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání na den 9. 7. 2013. Zásilka obsahující vyrozumění o konání tohoto veřejného zasedání byla zaslána obviněné doporučeně do vlastních rukou na více adres. Zejména je třeba zdůraznit, že byla zaslána na adresu, kterou obviněná v odvolání uvedla jako adresu pro účely doručování (K., Č. B. – byt pana M., viz č.

l

. 433 a 449). Vedle toho byla zaslána na adresu trvalého bydliště obviněné a dále pak na adresu v odvolání označenou jako „současný pobyt“ (M. š., Č. B.).

Na žádné z uvedených adres však obviněná nebyla zastižena, a proto dne 21. 6. 2013 byly předmětné zásilky uloženy (u příslušných poštovních úřadů) a obviněné byly zanechány výzvy, aby si zásilky vyzvedla. Posléze, po marném uplynutí lhůt k vyzvednutí, byly dne 2. 7. 2013 tyto zásilky jako nevyzvednuté vráceny odvolacímu soudu (viz doručenky na č.

l

. 448 – 450 spisu).

Podle § 64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. K doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání tedy může dojít i fikcí.

V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud konstatuje, že obviněné bylo podle § 64 odst. 4 tr. ř. se zřetelem k ustanovení § 60 odst. 1, 3 tr. ř. vyrozumění o zmíněném veřejném zasedání odvolacího soudu doručeno fikcí dne 1. 7. 2013. K doručení navíc došlo s dostatečným časovým předstihem respektujícím minimální pětidenní lhůtu k přípravě na veřejné zasedání ve smyslu ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř.

K takto nařízenému veřejnému zasedání se obviněná nedostavila, přičemž odvolacímu soudu svoji neúčast nijak neomluvila a už vůbec nepožádala o jeho odročení.

Za tohoto stavu nebylo možno dovodit, že by ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, v němž byl projednáván její řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, a že by obviněná byla zbavena svého práva vyplývajícího ze shora citovaného článku y. Nejvyšší soud proto nemohl přiznat argumentaci dovolání vztahující se ke zmíněnému dovolacímu důvodu žádné opodstatnění.

Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

Jde zásadně o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř. Právo na obhajobu totiž patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [ písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy ( d). Proto je též porušení práva na obhajobu považováno za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu a tr. ř. Dovolací důvod podle tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy [tento dovolací důvod je užší, protože jím není jakékoli (resp. každé) porušení práva na obhajobu]. Jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. ).

Systematickým a logickým výkladem citovaného ustanovení však lze dospět k závěru, že toto dopadá nejen na případy nutné obhajoby a porušení příslušných zákonných ustanovení jí upravujících, v tom smyslu, že obviněný obhájcem v řízení, kde jsou podmínky nutné obhajoby, formálně vůbec nedisponoval, jak by se mohlo jevit jen z restriktivního gramatického výkladu, ale že zahrnuje i případy, kdy obviněný sice obhájce ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. I zde jde o situaci, kterou lze v širším smyslu označit tak, že obviněný v řízení obhájce nemá, ač ho podle zákona mít má. Přitom faktické důsledky pro obviněného jsou v obou případech stejné. Dalším rozvedením těchto úvah o interpretaci předmětného ustanovení a významu porušení práv tzv. formální obhajoby (práva obviněného dát se zastupovat obhájcem v trestních věcech) lze dovodit, že v případě, kdy již obviněný obhájce má, a jeho práva nejsou orgány činnými v trestním řízení v popsaném smyslu respektována, nemůže hrát roli okolnost, zda důvodem pro vznik formální obhajoby byla skutečnost, že zákon ji stanoví ve věci jako nutnou, nebo že jde pouze o rozhodnutí obviněného, popř. jiných osob k tomu ze zákona oprávněných. Jinými slovy řečeno, rovněž v případě, v němž sice nejsou splněny zákonné podmínky nutné obhajoby (§ 36 a násl. tr. ř.), ale obviněný si obhájce zvolil, resp. mu jej zvolila k tomu oprávněná osoba, nebo mu byl obhájce ustanoven soudem, a orgány činné v trestním řízení postupují tak, jako by se tak nestalo, lze dovodit, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač jej ze zákona mít měl ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 22/2003, pod č. T 513).

V daných souvislostech je pak zapotřebí uvést, že

předseda senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích opatřením ze dne 11. 12. 2012, č. j. -427, ustanovil obviněné M. Č. podle § 39 odst. 1 obhájcem advokáta Mgr. Ing. Radovana Kavku, neboť

„..jde o případ nutné obhajoby podle § 251 odst. 2 tr. ř.“

Z obsahu tohoto úkonu nelze činit závěr, že by uvedený obhájce byl ustanoven pouze pro účely řádného odůvodnění podaného opravného prostředku. Nutno připomenout, že podle § 251 odst. 2 tr. ř. může být obhájce ustanoven buď za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení. Přitom předseda senátu by měl v ustanovení obhájce vždy uvést, zda je obhajoba omezena jen na odůvodnění odvolání, nebo zda se vztahuje na celé odvolací řízení. Pokud tak neučiní, nelze takovou vadu klást k tíži obviněné. Nezbývá pak, než vycházet z varianty pro ni nejpříznivější, tedy že obhájce jí byl ustanoven za účelem odůvodnění odvolání i obhajování v odvolacím řízení. To v dané věci platí tím spíše proto, že předseda senátu soudu prvního stupně v referátu na č.

l. 426 p. v. spisu uvedl:

„Ustanovit (podle seznamu obh.) obžalované obhájce podle § 251/2 tr. ř. k odůvodnění odvolání a odvolacímu řízení.“

Za tohoto stavu věci bylo povinností odvolacího soudu ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. vyrozumět jmenovaného obhájce o konání veřejného zasedání. To se však nestalo, obhájce nebyl vyrozuměn - bylo mu znemožněno se tohoto jednání zúčastnit, takže byla závažným způsobem porušena obhajovací práva obviněné a naplněn předmětný dovolací důvod.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 7. 2013, č. j. -468, a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Českých Budějovicích tedy bude povinen znovu rozhodnout o odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2012, č. j. -401, a to při dodržení všech příslušných procesních pravidel za důsledného respektování práv obhajoby.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. června 2014

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Veselý