Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 729/2014

3 Tdo 729/2014-22

U S N E S E N Í

V. M.

a

V. G.

,

proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. ze dne 5. 12. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání

odmítají

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci sp. zn. ze dne 27. 9. 2012 byl V. M. uznán vinným dvojnásobným trestným činem pojistného podvodu

podle § 250a odst. 2, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. a V. G. trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák. formou účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl obviněný V. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a obviněný V. G. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem tohoto trestu na dobu dvou let. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podali obvinění V. M. i V. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením sp. zn. ze dne 5. 12. 2013 tak, že je jako nedůvodná podle § 265 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali obvinění V. M. i V. G. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shodně uvedli, že se ani jeden ze skutků, kterými byli shledáni vinnými, nestal. V této souvislosti uvedli, že mezi právními a skutkovými závěry obou soudů existuje extrémní rozpor. Takto zpochybnili ve věci podaný znalecký posudek vyhotovený Ing. Richardem Čepkem s tím, že jsou s ohledem na jeho minulé působení u pojišťovny. Poukázali na nedostatečně učiněná skutková zjištění v jednotlivých případech (sněhové stopy, stopy od valníku), výhrady vznesli i vůči výpovědi svědkyně A. N. (účastníci nehody) i na stopy po vozidle převážející betonovou směs. To vše k jednotlivým skutkům s tím, že uvedeným skutečnostem nemohou odpovídat závěry plynoucí z podaného znaleckého posudku. S ohledem na uvedené pak oba shodně navrhli, aby Nejvyšší soud „sám ve věci rozhodl o zproštění viny dle § 226 písm. a) tr. ř. nebo po zrušení usnesení odvolacího soudu ať po zrušení rozsudku OS Lbc, aby věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí“.

K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že oba dovolatelé opakují svou argumentaci vedenou v rámci obhajoby s tím, že s uplatněnými námitkami se náležitě a podrobně zabýval již odvolací soud a jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování a lze na ně bez výhrad odkázat. Dodala, že jestliže přezkumné řízení proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod přezkoumávat vznesené námitky, které dovolatel uplatnil shodně již v řízení o řádném opravném prostředku. Zdůraznila, že dovolatelé se shodně v rámci svého mimořádného opravného prostředku zabývají výlučně otázkami skutkovými, komentují rozsah odvolání a soudům vytýkají nesprávné hodnocení ve věci vedených důkazů. Přitom však skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezené skutky soudy správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Dovolatelé tak ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, když soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení a především způsob, jakým hodnotily provedené důkazy s tím, že jejich hodnocení mělo vyznít v jejich prospěch. Domáhají se tak odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů a vykládají provedené důkazy jinak než soud a z této skutečnosti vyvozují odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřují své námitky. Takové výhrady však nesměřují vůči právnímu posouzení věci, ale proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonem stanovených důvodů dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustili a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jejich neprospěch. Sami přitom nabídli jiný průběh skutkového děje s tím, že k předmětným skutkům vlastně nedošlo. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto především to, proč uvěřily ve věci podanému znaleckému posudku Ing. Richardem Čepkem, znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady, oceňování motorových vozidel, doprava, doprava městská a silniční s tím, že nejsou pochyby o jeho objektivitě a závěry plynoucí z podaného posudku jsou přesvědčivé a korespondují s ostatními učiněnými skutkovými zjištěními. Stejně tak vysvětlily, proč uvěřily svědeckým výpovědím A. N. a P. M. a naopak neuvěřily výpovědím dalších (označených) svědků. Námitky vznesené dovolateli tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit spolehlivě i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2014

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka