Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 581/2014

-32

U S N E S E N Í

M. F.,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání obviněného směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. .

Vydání tohoto nyní napadeného rozhodnutí předcházel rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , kterým byl obviněný M. F. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. , jenž nabyl právní moci dne 22. 9. 2011, a sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice

s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, sestávající z 250 denních sazeb s výší denní sazby 800,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. , a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. H., částku 243.266,- Kč.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku poprvé rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 12. 2013, sp. zn. , tak, že toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto usnesení Nejvyšší soud z podnětu obviněným podaného dovolání rozhodnutím ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. , zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to z důvodů, které v tomto usnesení rozvedl.

Krajský soud v Ostravě tak učinil v nyní dovoláním napadeném rozsudku ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že

dne 23. 4. 2010 ve V., okres O., se záměrem se ke škodě prodávajících obohatit a svým závazkům nedostát, pod lživým příslibem úhrady kupní ceny, bezprostředně po jejich podepsání, sjednal jako kupující s prodávajícími Z. Š. a V. H., jednak kupní smlouvu o převodu jejich spoluvlastnických podílů (k ½ u Z.Š. a k ¼ u V. H.) k pozemku …, zapsanému v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrálního pracoviště v O. na LV …(správně …) pro obec V., katastrální území L., z jejich majetku do svého vlastnictví, s právními účinky od 10. 5. 2010, jednak kupní smlouvu o převodu jejich spoluvlastnických podílů (k ½ u Z. Š. a k ¼ u V. H.) k pozemkům …, …, …, …, …, …, …, …, …, …, …, … a … zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., Katastrálního pracoviště v O. na LV … pro obec V., katastrální území L., z jejich majetku do svého vlastnictví, s právními účinky od 10. 5. 2010, jimiž se zavázal na kupních cenách zaplatit Z. Š. částky 203.515,- Kč a 283.015,- Kč (celkem 486.530,- Kč) a V. H. částky 101.758,- Kč a 141.508,- Kč (celkem 243.266,- Kč), avšak v den podpisu kupních smluv ani v den, kdy obě nabyly právních účinků, jim nezaplatil ani nehodlal zaplatit ničeho, a způsobil tak na jejich majetku škodu v celkové výši 729.796,- Kč, přičemž obvyklá cena převáděných pozemků činila 727.500,- Kč.

Za tento zločin a sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., pro který byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice

s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč, sestávající z 250 denních sazeb s výší jedné denní sazby 800,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomu rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání pro nesprávnost právního posouzení skutku spočívajícího zčásti na extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a v důsledku toho i ve vztahu k nesprávnému výroku o trestu a náhradě škody. Vytýkal odvolacímu soudu, že pokud provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Petra Kreuzera, kterého za tímto účelem podle § 105 tr. ř. přibral a který stanovil obvyklou cenu trestným činem obviněného dotčených pozemků ve výši 727.500,- Kč, nepostupoval při hodnocení tohoto důkazu v souladu se zákonem, protože jeho závěry řádně nevyhodnotil se zřetelem na znalecký posudek Ing. Luboše Bartoše, PhD., vypracovaný z podnětu obviněného, jenž stanovil cenu předmětných pozemků na 267.700,- Kč. Obviněný se nespokojil s tím, že odvolací soud znaleckým posudkem znalce Bartoše provedl důkaz jako u, a pokud soud umožnil znalci Ing. Petru Kreuzerovi, aby se k němu při veřejném zasedání vyjádřil, odmítl, aby byl ve veřejném zasedání vyslechnut i znalec Ing. Luboš Bartoš, PhD., a v konečném důsledku pro své závěry vycházel z posudku vypracovaného znalcem Ing. Petrem Kreuzerem. Když navíc soud odmítl znovu vyslechnout poškozené V. H. a Z. Š., kteří měli potvrdit, že jim obviněný uhradil kupní cenu již při prodeji, obviněný dovodil existenci extrémního rozporu právních závěrů týkajících se výše způsobené škody, která nekoresponduje s provedenými důkazy. Rovněž uváděl, že měl být jeho čin posouzen jako podvod podle tr. zákoníku, neboť škoda ve výši 267.700,- Kč nedosahuje hranice škody značné odůvodňující aplikaci kvalifikačního znaku značné škody podle odstavce 4 tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že soudy dříve činné ve věci provedly dostatečně široké dokazování, a nespatřoval důvod pro to, aby byly výslechy poškozených opakovány. Odvolací soud, který se řídil pokyny Nejvyššího soudu a dokazování bylo doplněno o znalecký posudek znalce Ing. Petra Kreuzera k obvyklé ceně obviněným vylákaných pozemků, jehož závěry nevyvolaly pochybnosti, svá zjištění a úvahy dostatečně, pochopitelně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil. Zaměřil se i na to, proč neakceptoval závěry znalce Ing. Luboše Bartoše, PhD., a vysvětlil i důvody, proč jej nevyslýchal. Státní zástupce má za to, že při respektování pokynu Nejvyššího soudu bylo provedeno úplné dokazování, které poskytlo potřebné informace a podklady pro závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný přitom v rámci svého podání namítal toliko pochybení v procesu dokazování a v dovozování skutkového stavu věci, což je argumentace, kterou při neexistenci extrémního nesouladu nelze shledat relevantní, a tedy podřaditelnou pod zvolený či jiný dovolací důvod. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť jen dovolání podané na základě důvodů taxativně stanovených v § 265b tr. ř. je možné podrobit věcnému přezkoumání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze s ohledem na jeho zákonnou dikci vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což přichází do úvahy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. , a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. ).

Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudem prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. ze dne 9. 4. 2003, ze dne 24. 4. 2003, ze dne 9. 12. 2003, ze dne 30. 10. 2003, ze dne 15. 4. 2004).

Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ).

Nejvyšší soud s ohledem na uvedený obsah podaného dovolání shledal, že obviněný tato pravidla a kritéria nerespektoval, protože s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýkal postup, na jehož základě odvolací soud dospěl k závěru o prokázané výši způsobené škody. Obviněný výhrady soustředil zejména proti tomu, o jaký důkaz odvolací soud své rozhodnutí opřel, když právě závěry znalce Ing. Petra Kreuzera obviněný považoval za vadné. Obviněný zdůraznil i neúplnost provedeného dokazování s odkazem na své požadavky na jeho doplnění, jimž odvolací soud podle něj nesprávně nevyhověl. Jedná se tudíž o námitky soustředěné prvotně proti způsobu provádění a hodnocení ve věci zajištěných důkazů, jmenovitě znaleckých posudků. Obviněný tak nikoliv z objektivně zjištěných okolností, k nimž soud dospěl postupem podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ale na základě svých vlastních požadavků dovozoval odlišné skutkové závěry při zdůraznění významu a správnosti znaleckého posudku vypracovaného jím zvoleným znalcem. Těmito argumenty usiloval o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch, ač nenaplňují nejen zvolený, ale ani jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Dovolací soud tudíž neměl důvod předmětná rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat.

I přes tento závěr Nejvyšší soud jen nad rámec podaného dovolání na vysvětlení, že nebyl shledán extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými skutkovými okolnostmi, podotýká, že krajský soud dostál svým povinnostem a ke stanovení obvyklé ceny pozemků nechal vypracovat v intencích vyslovených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí znalcem Ing. Petrem Kreuzerem (č. l. 530) a tohoto znalce ke všem podstatným otázkám vyslechl ve veřejném zasedání dne 12. 12. 2013. Pokud obviněný v rámci téhož veřejného zasedání předložil krajskému soudu znalecký posudek vypracovaný na jeho žádost znalcem Ing. Lubošem Bartošem, PhD., (č. l. 619, 621), odvolací soud i tímto znaleckým posudkem důkaz provedl a postupoval podle § 110a tr. ř., když za podmínek § 211 odst. 5 tr. ř. za souhlasu státní zástupkyně a obviněného (č. l. 623 až 624) předložený znalecký posudek přečetl jako listinný důkaz a soudem ustanoveného znalce s jeho obsahem seznámil.

Z uvedeného je zřejmé, že v postupu odvolacího soudu nejsou obviněným vytýkané procesní vady a v postupu soudu druhého stupně pochybení zakládající tvrzený extrémní nesoulad, neboť odvolací soud v rámci svého druhého rozhodování ve věci provedl dokazování v potřebném rozsahu a opatřené důkazy také v souladu se všemi zákonnými požadavky zhodnotil, jak ukládá ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové i právní závěry, k nimž na jeho základě dospěl, náležitě ve svém rozhodnutí odůvodnil a vysvětlil, k jakým důkazům a z jakých důvodů přihlížel či nikoli (viz strany 7 až 13 rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud na základě shora rozvedených skutečností dovolání obviněného M. F. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2014

Předsedkyně senátu:

JUDr. Milada Šámalová