Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 10/2014

11 Tvo 10/2014-8

U S N E S E N Í

D. Z.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného D. Z. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , byl obviněný D. Z. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, za který mu byl podle § 146 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo předloženo Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. , bylo podle § 72 odst. 1, odst. 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř. rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost. V odůvodnění stížnosti obviněný uvedl, že není nijak podložena obava, že nemá stálé bydliště. Poukazuje na to, že soudu dostatečně a logicky vysvětlil, proč má trvalý pobyt veden na Městském úřadě ve Šternberku, když toto je výhradně z důvodů jeho dluhů, aby za jeho platební morálku nebyli sankcionováni jeho rodiče. Dále uvedl, že v současné době je rozhodnut udělat vše proto, aby dostál svým závazkům, že má výraznou podporu ze strany své rodiny a má tedy zajištěné řádné a trvalé rodinné zázemí. Upozornil rovněž na skutečnost, že jej rodiče ve vazbě pravidelně navštěvují a zabezpečují jej i po stránce materiální. Jako další argument pro neponechání ve vazbě uvádí skutečnost, že je povoláním zahradník, krajinář, a že v současné době přichází pro něj velmi příznivé období sezónních prací, které může a chce vykonávat a je tedy připraven bezodkladně nastoupit do zaměstnání. V případě propuštění z vazby by se zdržoval na adrese svých rodičů D. , v jejich rodinném domě, kde by si rovněž přebíral poštu. Závěrem obviněný uvedl, že argumentem pro ponechání ve vazbě nemůže být ani to, že trestní stíhání nebylo možno z objektivních důvodů skončit v rámci zákonné lhůty meritorním rozhodnutím, a to s ohledem na nutnost rozhodnutí v odvolacím řízení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a propustil jej na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná.

Obviněný byl, byť nepravomocně, uznán vinným zvlášť závažným zločinem a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. V daném stadiu trestního řízení byla shromážděna celá řada důkazů nasvědčujících tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že čin spáchal obviněný. Obviněný je tedy i nadále důvodně podezřelým ze spáchání zvlášť závažného zločinu.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle § 72 odst. 1, odst. 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě s ohledem na přetrvávající vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. Poukázal při tom na skutečnost, že obviněný je dlouhodobě bez stálého zdroje příjmů, není tudíž trvale vázán k žádnému výkonu práce, rovněž není dlouhodobě vázán na žádné trvalé ani přechodné bydliště. K důvodu vazby podle ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. pak vrchní soud uvedl, že nepravomocně uložený nepodmíněný trest v určité výměře může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovým trestem a hrozba útěku je v takovém případě značně zesílena. V této souvislosti odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 18. 2. 2003, který za skutečnost odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku považoval nepravomocně uložený trest odnětí svobody ve výši šesti let. Odkázal rovněž na stávající judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu, dle níž zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), ale jedná se o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. ). Fakticky tak nelze klást na tuto vazbu žádné zvláštní podmínky, které existují při aplikaci čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Závěrem Vrchní soud v Olomouci uvedl, že odsouzení soudem první instance k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, byť nepravomocné, představuje zásadní změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby, když riziko útěku či skrývání je za nastalé situace podstatně zvýšeno. Pro ospravedlnění délky vazby se v takovém případě značně snižuje potřeba dalších dodatečných důvodů, které mohou být méně významné oproti situaci, kdy k nepravomocnému odsouzení dosud nedošlo.Tomuto závěru přitom nelze nic vytknout. Vrchní soud v Olomouci správně odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i Ústavního soudu a své závěry dostatečně odůvodnil. Trestní řízení proti obviněnému vzhledem k náročnosti projednávané věci trvá přiměřeně dlouhou dobu, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny. Náročnosti projednávané věci přitom odpovídá i délka trvání vazby obviněného, která nepřekročila zákonem vymezenou nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby pro daný případ uvedenou v § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř.Pokud jde o námitky obviněného ohledně zajištění řádného a trvalého rodinného zázemí, materiálního zabezpečení a jeho připravenosti bezodkladně nastoupit řádně do zaměstnání, nelze tyto shledat natolik závažnými, aby odůvodnily stanovisko odlišné od závěrů Vrchního soudu v Olomouci o nutnosti ponechání obviněného ve vazbě, resp. aby opodstatňovaly propuštění obviněného na svobodu, neboť ve srovnání se zvýšeným rizikem útěku nebo skrýváním, daným, a to i při plném respektování principu presumpce neviny, zejména nepravomocným odsouzením k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a výše uvedenými osobními poměry obviněného, neposkytují dostatečnou záruku, že obviněný neuprchne nebo se nebude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, a důvodnou obavu z následků uvedených v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. neeliminují.S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. června 2014

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík