Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 318/2014

-19

U S N E S E N Í

nstržm. J. G .

Z podnětu dovolání obviněného se podle § 265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu

z r u š u j e

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se

p ř i k a z u j e

Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný nstržm. J. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. , uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku.

Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků.

Obviněný napadl citovaný rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. , podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako podané neoprávněnou osobou.

Obviněný nstržm. J. G. podal dne 22. 1. 2014 prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v tr. řádu. Obviněný především namítá, že odvolání podal v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájce z jeho datové schránky do datové schránky Okresního soudu v Liberci. Takový úkon má podle jeho názoru s odkazem na , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o elektronických úkonech“), stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, neboť osoba podatele je prokazatelně určena. Jeho podání tak mělo veškeré náležitosti. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a aby tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného nstržm. J. G. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru jsou námitky obviněného důvodné, protože Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zaměnil postup podle , o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona o elektronických úkonech. Jak dále v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, zatímco první z citovaných právních norem upravuje postup při identifikaci odesilatele dopisu běžnou elektronickou poštou za užití speciálního (zejména uznávaného) podpisu, zákon o elektronických úkonech upravuje odlišnou oblast komunikace, která využívá systém datových schránek, jež jsou určeny zejména pro komunikaci státních či samosprávných orgánů, resp. dalších subjektů. Státní zástupce zde odkázal na ustanovení , 2 zákona o elektronických úkonech a je přesvědčen, že byť ustanovení tr. řádu se nezmiňuje o užití datových schránek v popsaném smyslu, ustanovení tr. řádu s ním počítá.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jakož i rozhodnutí obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který uplatnil obviněný nstržm. J. G. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku podaného proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.

Obviněný nstržm. J. G. uplatnil citovaný dovolací důvod v jeho první variantě, protože namítl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání s odkazem na nemožnost identifikace osoby, která ho podala, čímž porušil právo obviněného na přístup strany k druhé soudní instanci.

Jak mimo jiné vyplývá z příslušné právní úpravy i z judikatury Nejvyššího soudu (viz jeho usnesení ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. ), podle § 18 odst. 1 zákona o elektronických úkonech fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. Podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech má úkon učiněný osobou uvedenou v § 8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob

.

Nejvyšší soud k tomu zdůrazňuje, že zákon o elektronických úkonech nevyžaduje, aby součástí datové zprávy doručované do datové schránky byl rovněž elektronický podpis toho, kdo činí podání, protože podle § 21 zákona o elektronických úkonech slouží k identifikaci datové schránky identifikátor, který je v podstatě obdobou elektronického podpisu.

Pokud jde o podání příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, lze ho podle § 59 odst. 1 tr. řádu učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Z ustanovení § 59 odst. 2 tr. řádu současně vyplývá, že ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho certifikát a vede jeho evidenci, nebo připojí certifikát k podání. Třebaže trestní řád v citovaných ustanoveních výslovně nepočítá s možností učinit a doručit podání fyzické nebo právnické osoby z její datové schránky, neznamená to, že by orgán činný v trestním řízení neměl s takovým podáním spojovat zákonem předvídané právní účinky. Ustanovení a 2 tr. řádu je totiž třeba vykládat ve spojení s ostatními právními normami, které se týkají otázky způsobu a formy podání učiněného vůči orgánům veřejné moci. Přitom podle d a y může každý (resp. každý občan) činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Pokud by tedy zákonodárce hodlal vyloučit právo osoby učinit podání v trestním řízení z její datové schránky, musel by to výslovně zakotvit v trestním řádu nebo jiné právní normě obdobné povahy. Bez významu zde není ani ustanovení § 62 odst. 1 věta první tr. řádu, které orgánu činnému v trestním řízení stanovuje povinnost doručovat písemnosti do datové schránky. Podle názoru Nejvyššího soudu tak neexistuje žádný důvod k tomu, aby orgán činný v trestním řízení odmítl podání osoby učiněné z její datové schránky, navíc za situace, když sám musí primárně doručovat do datové schránky, je-li pro určitou osobu zřízena. V uvedených souvislostech lze odkázat i na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz jeho rozsudek ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. ), podle které úkon učiněný prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou či osobou pověřenou, která doložila své pověření, má podle zákona o elektronických úkonech stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, proto nemusí být podepsán elektronickým podpisem ve smyslu , o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů, ani jej není třeba potvrzovat písemným podáním shodného obsahu či předložením jeho originálu podle věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů.

K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že podle § 41 odst. 2 tr. řádu je obhájce mimo jiné oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Podání obhájce se uskutečňuje zpravidla písemně s tím, že způsob doručení takového podání závisí na jeho úvaze. Proto v případě, když obhájce za obviněného doručuje orgánu činnému v trestním řízení datovou zprávu ze své datové schránky do datové schránky soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení, je třeba toto podání považovat (za splnění i ostatních podmínek obsažených zejména v ustanovení § 59 odst. 4 tr. řádu) za podání učiněné řádně.

Podle názoru Nejvyššího soudu tedy odvolání obviněného nstržm. J. G., které doručil příslušnému soudu z datové schránky svého obhájce, nemuselo být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem podle , o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Proto postup odvolacího soudu v trestní věci obviněného, kterým zamítl jeho odvolání podle tr. řádu jako podané neoprávněnou osobou, je porušením práva obviněného na přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně v opravném řízení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle tr. řádu.

Protože se odvolací soud dopustil výše uvedeného procesního pochybení a odepřel právo obviněného nstržm. J. G. na přezkoumání jeho věci na podkladě odvolání podaného řádně a včas, byl naplněn jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Po zjištění, že dovolání obviněného je v tomto směru opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tedy opětovně projedná věc obviněného nstržm. J. G. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom na podkladě odvolání obviněného meritorně přezkoumá napadený rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. . Teprve na podkladě tohoto postupu, jehož výsledek pochopitelně Nejvyšší soud nemůže předjímat, odvolací soud učiní rozhodnutí ve věci a o podaném odvolání.

Podle § 265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a podle § 265s odst. 2 tr. řádu je povinen respektovat zákaz reformationis in peius.

Protože vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného nstržm. J. G. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, Nejvyšší soud rozhodl o tomto dovolání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 3. 2014

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y