Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3121/2013

21

Cdo 3121/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

POLANSKÝCH, s.r.o.

se sídlem v Protivíně, Mírová č. 146, IČO 47252341, zastoupeného Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova č. 32/1, proti žalované

M. Š.

, zastoupené JUDr. Jiřím Jarouškem, advokátem se sídlem v Písku, Chelčického č. 50/1, o 162.774,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. dubna 2013 č.j. -53, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Jarouška, advokáta se sídlem v Písku, Chelčického č. 50/1.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 21.8.2012 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 162.744,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11.8.2012 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná pro něho pracovala podle pracovní smlouvy ze dne 17.6.2011 jako obchodní zástupce a že po uplynutí zkušební doby uzavřel se žalovanou dne 17.9.2011 dohodu o konkurenční doložce, v níž se žalovaná zavázala, že se "po dobu jednoho roku ode dne ukončení pracovního poměru zdrží výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu", a že v případě porušení této povinnosti zaplatí žalobci smluvní pokutu ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná, která rozvázala pracovní poměr se žalobcem dohodou ke dni 10.2.2012, však "nejméně ode dne 5.3.2012 začala pracovat na pozici obchodního zástupce pro přímého konkurenta žalobce společnost Holidays s.r.o.", smluvní pokutu odpovídající průměrnému měsíčnímu výdělku ve výši 13.562,- Kč však odmítla zaplatit.

Žalovaná namítala, že dohoda o konkurenční doložce datovaná dnem 17.9.2011 je neplatná, neboť musela být uzavřena ještě před uplynutím zkušební doby. Žalovaná totiž sjednala se žalobcem v pracovní smlouvě ze dne 17.6.2011 zkušební dobu v trvání 3 měsíců, která uplynula teprve dnem 19.9.2011. Žalovaná dále poukázala na to, že dne 17.9.2011 byla sobota, kdy nebyla na pracovišti a nemohla tedy v tento den dohodu uzavřít, a vyslovila "podezření", že byla sepsána již dříve bez data a že datum 17.9.2011 bylo doplněno až dodatečně žalobcem.

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 9.1.2013 č.j. -31 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 32.820,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná, která byla zaměstnána u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 17.6.2011 jako obchodní zástupce v pracovním poměru na dobu neurčitou, sjednala se žalobcem dne 17.9.2011 dohodu o konkurenční doložce, v níž se zavázala "po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru zdržet výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu", a že v případě porušení této povinnosti zaplatí žalobci smluvní pokutu "ve výši dvanáctinásobku měsíční hrubé mzdy", že pracovní poměr účastníků skončil dohodou dnem 10.2.2012 a že žalovaná pracovala od 5.3.2012 u "firmy Holidays s.r.o. jako obchodní zástupce". Podle soudu prvního stupně je dohoda o konkurenční doložce ze dne 17.9.2011 neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením sjednána ještě před uplynutím zkušební doby. Tříměsíční zkušební doba sjednaná v pracovní smlouvě ze dne 17.6.2011 totiž uplynula podle ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2011) a v pondělí dne 19.9.2011, neboť poslední den doby připadl na sobotu dne 17.9.2011, navíc ke sjednání dohody o konkurenční doložce došlo dne 17.9.2011, ačkoliv doba 3 měsíců mohla uplynout (nejdříve) teprve "ve 24.00 hodin uvedeného dne".

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30.4.2013 č.j. -53 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 34.370,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška; ve výroku o zamítnutí žaloby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 35.146,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že poslední den sjednané zkušební doby sice připadl na sobotu 17.9.2011, že však nemohlo dojít ve smyslu ustanovení "k prolongaci zkušební doby na pondělí 19.9.2011, neboť podle ustanovení nesmí být zkušební doba delší než 3 měsíce a toto ustanovení je kogentní", a že proto zkušební doba uplynula "v sobotu dne 17.9.2011 ve 24.00 hod.". Byla-li dohoda o konkurenční doložce sjednána dne 17.9.2011, je neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením sjednána před uplynutím zkušební doby. Námitku žalobce, podle níž "je třeba rozlišit mezi počítáním doby a počítáním lhůty", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že " ve znění účinném do 31.12.2011 upravoval pouze počítání času, které se řídilo ustanovením , a že teprve od 1.1.2012 se rozlišuje mezi počítáním doby a lhůty; "novou" právní úpravu však nebylo možné použít, neboť sjednaná zkušební doba uplynula přede dnem 1.1.2012.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že po zrušení části nálezem Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., kterým byla stanovena (mimo jiné) subsidiární použitelnost v pracovněprávních vztazích, zůstala v řada ustanovení, která lze pokládat "v důsledku obecného principu subsidiarity za nadbytečná", a že takovým "nadbytečným" je i původně "delegační ustanovení "; podle žalobce to znamená, že je "nutné při aplikaci práva hledat především aplikovatelné ustanovení , které by odpovídalo dané věci, a, kdyby žádné takové ustanovení neobsahoval, je nutné podpůrně aplikovat některé nejbližší ustanovení ". Ustanovení nelze použít v projednávané věci "ani subsidiárně", neboť se vztahuje "pouze na počítání lhůt a nikoliv dob, přičemž jde o dva různé právní pojmy, které užívá". Žalobce současně dovozuje, že "počítání času běhu doby jako počítání doby objektivně plynoucího času" vyžaduje, aby zkušební doba skončila - analogicky jako výpovědní doba - "v poslední den trvání této doby, když podpůrně je možné pro posouzení běhu zkušební doby použít právě ustanovení ", a že proto tříměsíční zkušební doba, která začala běžet dnem 17.6.2011, uplynula již v pátek 16.9.2011, a dohoda o konkurenční doložce byla dne 17.9.2011 uzavřena platně. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedla, že "vazba mezi ve znění do 31.12.2011 a byla vystavěna na principu delegace", že "právní úprava v mluví o počítání času, nikoliv doby a lhůt a odkazuje na ustanovení o počítání lhůt", že ke změně právní úpravy došlo až od 1.1.2012, když začala "rozlišovat počítání lhůt a dob", a že sice v ustanovení se "přímo stanoví" počítání výpovědní doby, což se však nestalo v ustanovení o zkušební době.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 - podle , , ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen ""), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, kdy uplynula zkušební doba, která byla sjednána a začala běžet v době do 31.12.2011. Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí sporu významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Uvedenou otázku hmotného práva je třeba i v současné době posuzovat podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31.12.2011 (dále jen "zák. práce"). Ustanovení ve znění , který nabyl účinnosti dnem 1.1.2012 a podle něhož "práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny" a "doby počínají prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva", nelze v projednávané věci aplikovat, neboť je lze použít - jak vyplývá z "přechodného" ustanovení Čl. II bodu 11 - "na doby, které začaly plynout nejdříve ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona".

Podle ustanovení § 35 odst.1 věty první zák. práce "je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 odst.1)".

Podle ustanovení zák. práce "počítání času se řídí ".

Zatímco "starý " (, , ve znění pozdějších předpisů) rozlišoval (v době od 1.1.1989 až do skončení své účinnosti dne 31.12.2006) mezi lhůtami (uplynutím času, v němž má být učiněn pracovněprávní úkon nebo jiná pracovněprávní skutečnost) a dobami (uplynutím času, jímž dochází ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností účastníků a dalších subjektů pracovněprávních vztahů) a upravoval odlišně počítání jejich běhu (srov. ve znění pozdějších předpisů), , , který nabyl účinnosti dnem 1.1.2007, nečinil při počítání času mezi lhůtami a dobami rozdíl; pro počítání času (lhůt a dob) ustanovením zák. práce delegoval pro oblast pracovněprávních vztahů použití ustanovení a současně stanovil výjimky pro počítání některých dob, například v ustanovení a 2, nebo

Po zrušení tzv. delegačního principu, k němuž došlo nálezem Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. ke dni 14.4.2008, se uplatňuje v pracovněprávních vztazích subsidiarita ; pracovněprávní vztahy se - jak vyplývá z principu subsidiarity - řídí také , a to v rozsahu, v jakém nejsou upraveny a dalšími pracovněprávními předpisy. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že po dni 14.4.2008 lze pokládat ustanovení zák. práce za "nadbytečné", neboť závěr o použití ustanovení o počítání času v pracovněprávních vztazích vyplývá již ze samotného principu subsidiarity . S jeho názorem o tom, že ustanovení lze v pracovněprávních vztazích použít jen na počítání lhůt a nikoliv také dob, však nelze souhlasit.

Ustanovení je označeno nadpisem "Počítání času" a ve svém znění hovoří o "lhůtách". ( ve znění pozdějších předpisů) v souvislosti s uplynutím času uvádí jednak termín "lhůta", jednak pojem "doba", aniž by mezi nimi činil jakýkoliv věcný rozdíl. V soudní a ani právní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že se v občanskoprávních vztazích ustanovením řídí také např. počítání běhu promlčecích a prekluzivních dob. Má-li být ustanovení subsidiárně aplikováno v pracovněprávních vztazích, je nepochybné, že se jím řídí - s výjimkami uvedenými v - počítání lhůt i dob. Změna v právní úpravě, která v tomto směru nastala od 1.1.2012, se v projednávané věci - jak uvedeno již výše - nemůže uplatnit.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že zkušební doba, která byla sjednána v pracovní smlouvě účastníků ze dne 17.6.2011, uplynula dnem 19.9.2011; soud prvního stupně správně dovodil, že konec doby 3 měsíců připadá na sobotu 17.9.2011 ( věta první ) a že proto poslední den zkušební doby připadl ve smyslu ustanovení na pondělí 19.9.2011. Protože vypočtením času provedeným v souladu se zákonem tímto způsobem uplynula zkušební doba sjednaná v pracovní smlouvě účastníků ze dne 17.6.2011 v trvání 3 měsíců, nelze úspěšně argumentovat - jak to učinil odvolací soud - tím, že by snad měla (mohla) trvat déle než 3 měsíce.

Odvolací soud při svém rozhodování ve věci samé vycházel ze závěru, že konkurenční doložka obsažená ve smlouvě účastníků ze dne 17.9.2011 je neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením § 310 odst.2 zák. práce sjednána ještě před uplynutím zkušební doby. I když dospěl k tomuto závěru z nikoliv zcela přiléhavých důvodů, je z výše uvedeného zřejmé, že konkurenční doložka je pro rozpor s ustanovením § 310 odst.2 zák. práce neplatná, neboť byla vskutku sjednána před uplynutím zkušební doby dne 19.9.2011, a že tedy je napadený rozsudek odvolacího soudu věcně správný.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení zamítl.

Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalované nahradil náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo 149 odst. 2 a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 17.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Náhrada za daň z přidané hodnoty není součástí nákladů, neboť nebylo doloženo, že by advokát JUDr. Jiří Jaroušek byl plátcem daně z přidané hodnoty.

Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 17.300,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ) do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přístupný.

V Brně dne 27. června 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu