Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1985/2012

32 Cdo 1985/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PRVNÍ CHODSKÁ s. r. o. (dříve První chodská stavební společnost, spol. s r. o.), se sídlem v Domažlicích, Sadová 636, Týnské Předměstí, PSČ 344 01, identifikační číslo osoby 14704013, zastoupené Mgr. Janem Blažkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Riegrova 223/20, PSČ 301 00, proti žalovanému K. L.,zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Výhledské náměstí 1016/2, PSČ 165 00, o zaplacení částky 242.961,- Kč, s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2012, č. j. -233, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “).

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. října 2010, č. j. -166, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 242.961,- Kč s úrokem z prodlení (z titulu náhrady škody způsobené porušením povinnosti z mandátní smlouvy), není oproti očekávání dovolatelky přípustné podle ustanovení , neboť (jak vzhledem ke správnému poučení o dovolání usoudil též odvolací soud) podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny.

Soud prvního stupně svým v pořadí třetím rozsudkem (stejně jako již rozsudkem v pořadí druhým, ze dne 31. března 2009, č. j. -103) rozhodl jinak než ve svém prvním, přisuzujícím rozsudku ze dne 9. května 2007, č. j. -44, jenž byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2008, č. j. -73. Není však splněna podmínka, že pozdějším rozsudkem rozhodl jinak než ve svém předchozím rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu obsaženým v kasačním rozhodnutí.

Odvolací soud zrušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost a též proto, že jeho skutková zjištění posoudil jako nedostatečná. Právní názor, tj. názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má být tento předpis vyložen, ve svém rozhodnutí nevyjádřil. Pokyny k doplnění dokazování právním názorem odvolacího soudu nejsou (srov. k tomu blíže např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1993, sp. zn. , uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 1993, pod číslem 16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. , a ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Dovolatelka přesto, že shledává dovolání přípustným podle ustanovení a vzhledem k tomu uplatňuje (též podle obsahového vymezení) dovolací důvody stanovené v , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v , tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, argumentuje též (zřejmě z procesní opatrnosti) zásadním významem napadeného rozhodnutí po právní stránce. Ten shledává v tom, že pro rozhodnutí bylo mimo jiné významné vyřešení otázky, kdy může soud upustit od výslechu znalce a spokojit se pouze s jeho písemným posudkem. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se touto otázkou nezabýval a postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou, konkrétně s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. (jedná se o rozsudek ze dne 29. července 2010) a s „rozhodnutím sp. zn.“ Plsf 2/74, uveřejněným pod číslem 1/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (nejedná se o rozhodnutí, nýbrž o stanovisko, a to bývalého Nejvyššího soudu ČSR, k uplatňování některých novelizovaných ustanovení ), jestliže v situaci, kdy měl znalecký posudek pro jeho rozhodnutí zásadní význam, se spokojil s písemně podaným znaleckým posudkem a znalce nevyslechl.

Z vytýkaného procesního pochybení odvolacího soudu na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení usuzovat nelze. Vzhledem k ustanovení , části věty za středníkem, může vada řízení opodstatnit závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení pouze za předpokladu, že zahrnuje právní otázku v intencích ustanovení , části věty před středníkem, , tj. že je důsledkem způsobu, jímž soud řešil otázku procesního práva. O takovou situaci se však v souzené věci nejedná, na rozdíl od věci vedené před Nejvyšším soudem pod sp. zn. , neboť odvolací soud právní otázku, kterou dovolatelka předkládá, neřešil (nezabýval se jí, jak správně reflektuje sama dovolatelka). Vzhledem k procesním návrhům dovolatelky se soustředil toliko na otázku, zda je důvod znalecký posudek doplnit či zadat vypracování posudku jinému znalci. O případ, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. , a ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. , a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 63/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se tu tudíž nejedná. Samotný případný rozpor procesního postupu soudu s právním předpisem, popřípadě s judikaturou dovolacího soudu, v níž je procesní předpis vyložen, je vadou řízení, na niž míří shora citované ustanovení , části věty za středníkem,

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze vzhledem k posledně citovanému ustanovení dovodit ani z výtek dalších vad řízení nezahrnujících řešení právní otázky, jichž se měl odvolací soud dopustit zejména tím, že se nevypořádal s námitkami proti znaleckému posudku a že nezadal zpracování nového či revizního znaleckého posudku [tedy z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ], ani z námitky, že napadené rozhodnutí nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť soud pominul rozhodné skutečnosti „doložené“ dovolatelkou (tedy z okolnosti uplatněné dovolacím důvodem podle ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložil. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl uveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalovanému tak náleží mimosmluvní odměna v částce 9.860,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon byl učiněn 21. června 2012, (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ustanovení , tj. v částce 2.133,60 Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 12.293,60 Kč je dovolatelka povinna žalovanému zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 11. června 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu