Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
C69D1521CDD49E23C1257D15004B5984.html
HTML · 12.93 KB
No categories available
26 Cdo 1546/2014
26 Cdo 1546/2014
U S N E S E N Í
MASHA BRASKO s. r. o.
M. M.
, zastoupené Mgr. Evou Oncirkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 254/2011 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2013, č. j. 12 Co 495/2013 -138, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Martina Tocika, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. srpna 2013, č. j. 13 C 254/2011 -114, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší tam specifikovaný byt; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. prosince 2013, č. j. 12 Co 495/2013 -138, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila. Přípustnost dovolání dovolatelka opřela o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř. “ Dovolací soud však dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání podle citovaného ustanovení přípustné.
Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ) dovolatelka v dovolání uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout.
Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ).
Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. pro řešení právní otázky, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“), v tom smyslu, že by bylo namístě žalobu zamítnout. Uvedenou otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009 , uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. Přitom při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatelky, nýbrž i na straně žalobkyně, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech nelze ani přehlédnout, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013 ). Navíc poskytnutí ochrany žalované (formou zamítnutí žaloby) by podle názoru dovolacího soudu vyvolalo v praxi neřešitelnou situaci, neboť žalovaná, jíž v důsledku výpovědi z nájmu zanikl nájemní poměr k bytu, by v bytě bydlela bez právního důvodu, aniž by po skončení nájmu platila (podobně jako dříve nájemné z bytu) úhradu za jeho užívání a za služby spojené s jeho užíváním.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu