Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 372/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce D. D., zastoupeného JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 398/4, PSČ 602 00, proti žalovanému R. D., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, PSČ 594 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. listopadu 2013, č. j. -65, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 1. srpna 2013, č. j. -33, jímž Krajský soud v Brně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. května 2013, č. j. -15 (kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 60.000,- Kč s 6% úrokem od 21. dubna 2010 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 200,- Kč a nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení), tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti (první výrok). Dále rozhodl o nákladech námitkového řízení (druhý výrok) a nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že „zákonná úprava započtení nesplatné pohledávky proti pohledávce splatné nepřipouští“) totiž – oproti mínění dovolatele – odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu. K tomu srov. zejména závěry zformulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 64/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Opačný závěr přitom neplyne (a dovolatel se mýlí, usuzuje-li jinak) ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. .

K výhradám dovolatele, jimiž polemizuje s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem, Nejvyšší soud podotýká, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu