Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2257/2014

33 Cdo 2257/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalované SIACITY s.r.o. se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, identifikační číslo osoby 27291545, zastoupené JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o zaplacení 27.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014, č. j. -58, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 8. října 2013, č. j. -46, zastavil řízení ohledně 46.000,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 27.000,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a státu (výrok IV.).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2014, č. j. -58, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 27.000,- Kč s příslušenstvím, zamítl. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž (soudě podle jeho obsahu) brojí proti té části rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení 27.000,- Kč s příslušenstvím.

Předmětem řízení v posuzované věci byl nárok na dělitelné plnění, konkrétně na zaplacení 73.000,- Kč (s příslušenstvím). Výrok, jímž soud prvního stupně v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně 46.000,- Kč s příslušenstvím, nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci. Odvolací soud k odvolání žalované - pokud jde o rozhodnutí ve věci samé - přezkoumával již pouze zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, tedy rozhodoval o částce 27.000,- Kč s příslušenstvím.

Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod l. a čl. II bod 2. - dále již opět jen „ “), není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o částce 27.000,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a nejde o některou z výjimek uvedených v , Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání. Podle lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy - a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu, zveřejněné pod R 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. června 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu