Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1241/2014

U S N E S E N Í

Mgr. I. Ž.

OBCHODNÍ FIRMA KUČERA spol. s r. o.

, se sídlem v Sedlčanech, Šafaříkova 27, identifikační číslo osoby 61675521, zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, č. j. -228, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. -237, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení

30 734,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 30. 10. 2012, č. j. -190, kterým Okresní soud v Příbrami vyloučil z exekuce nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně Mgr. I. Ž. uvedené ve výroku rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 30. 7. 2013, č. j. -237, odvolací soud doplnil napadený rozsudek o výrok II., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 926,- Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně před uzavřením manželství s povinným J. Ž. půjčila společnosti BUSINESS CORPORATION a. s. své finanční prostředky v celkové výši 4 200 000,- Kč a poté, co jí byla půjčka vrácena – byť za trvání manželství – je vynaložila na zakoupení bytu, jehož vyloučení z exekuce se domáhá. Proto jsou splněny předpoklady stanovené v pro vyloučení nemovitostí z exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. a ). Uvedla, „že v dosavadním průběhu řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem příbuzní žalobkyně měli nabýt takto vysoké množství peněžních prostředků“, „že nelze nikterak ověřit, zda došlo k předání peněžních prostředků, že byla předložena toliko prohlášení, navíc osob blízkých, která však samotné předání peněžních prostředků neprokazují“. Uvedla, že odvolací soud ve svém prvním zrušujícím rozhodnutí uzavřel, že tvrzení žalobkyně nelze považovat za prokázané; na tomto závěru nic nezměnily ani výslechy osob navržených žalobkyní. „Údajné darování peněžních prostředků je tak nutno po zcela objektivním posouzení nadále hodnotit jako neprokázané“. V souvislosti s údajnými půjčkami poukázala na trestní řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. . Má za to, „že finanční prostředky poukázané společností BUSINESS CORPORATION a. s. jsou s největší pravděpodobností výnosem z trestné činnosti“. Nepovažuje naopak za vhodné vycházet z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2012, č. j. -3240, kterým bylo zrušeno zajištění nemovitostí, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhá. Žalovaná je přesvědčena, „že v tomto případě je dán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními prvoinstančního a odvolacího soudu na straně jedné a jejich závěry na straně druhé“; v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Rovněž má za to, že s odkazem na a na poznámku pod čarou k tomuto ustanovení, jež odkazuje na obč. zák., nelze přihlížet ke smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a jejím manželem. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná se pouze soustředí na hodnocení důkazů soudy, polemizuje s jejich závěry, které jsou zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. považuje na irelevantní. Stejně tak nepovažuje za správný odkaz na další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , neboť se týká výkladu , v projednávané věci však zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela nebylo předmětem zkoumání soudu. V dalším podání žalobkyně zpochybnila včasnost podání dovolání a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ).

Dovolání není přípustné.

Z vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Ve smyslu citovaných ustanovení žalovaná přípustnost dovolání nevymezila. Z jeho obsahu je zřejmé, že nesouhlasí s hodnocením důkazů týkajících se nabytí finančních prostředků žalobkyní odvolacím soudem, zpochybněním skutkového závěru namítá nesprávné právní posouzení věci. Nedostála tak požadavku, který na dovolání klade zákon; pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení napadeného rozhodnutí není přípustné ( ).

Nejvyšší soud tak postupoval podle a dovolání odmítl. Z tohoto důvodu již nerozhodoval o odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o nákladech řízení nemusí být podle odůvodněn.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.

předsedkyně senátu