Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1162/2014

29 Cdo 1162/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky PANOK – KNIGHT, a. s., se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 5, identifikační číslo osoby 43001807, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, za účasti společnosti 1) EUROIMMOBILIEN, spol. s r. o.v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Londýnská 665/45, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 44795335, 2) Ing. J. M., 3) PhDr. G. M., a 4) J. M., účastníci 2), 3) a 4) zastoupení prof. JUDr. Janem Dědičem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o obnovení likvidace společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání účastníků 2), 3) a 4) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. -515, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 17. ledna 2012, č. j. -449, Městský soud v Praze rozhodl o obnovení likvidace společnosti EUROIMMOBILIEN, spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) [výrok I.], jmenoval likvidátorem společnosti insolvenčního správce JUDr. Václava Kulhavého, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 837/10, PSČ 130 00 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání navrhovatele a účastníků 2), 3) a 4) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde v pořadí o třetí rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2003, č. j. -58, jímž odvolací soud odmítl odvolání účastníků 2), 3) a 4) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č. j. -17, jako podané neoprávněnými osobami, zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 29. června 2005, sp. zn. , a to společně s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č. j. -17, v části výroku I. o obnovení likvidace, ve výroku II. o jmenování likvidátora a ve výroku III. o odměně likvidátora; v části výroku I. o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Usnesení ze dne 9. listopadu 2009, č. j. -348, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č. j. -294, kterým soud prvního stupně zrušil svůj rozsudek ze dne 11. června 2002, č. j. -17 (v části výroku I. o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku), zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. září 2011, č. j. -408, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně.

Proti v záhlaví označenému usnesení podali účastníci 2), 3) a 4) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze v projednávané věci zrušit rozhodnutí soudu o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu; srov. zejm. usnesení ze dne 25. února 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 43/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 43/2005“ (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že zákaz zrušit po vzniku společnosti rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, formulovaný v , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dopadá i na rozhodnutí soudu o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku podle obch. zák.

Na uvedeném závěru ničeho nemění (v poměrech projednávané věci) ani názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. , podle něhož „analogická aplikace § 68a odst. 1 obch. zák., tedy zákaz po zápisu obnovy společnosti do obchodního rejstříku zrušit rozhodnutí, jímž se zrušuje zápis o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, by byla protiústavní za situace, kdy žádná třetí osoba nenabyla v mezidobí práv v dobré víře“. Nelze totiž přehlížet, že věřitelé případných pohledávek za společností, vzniklých v mezidobí ze smluvních i mimosmluvních závazkových vztahů, nejsou účastníky řízení, v němž se přezkoumává rozhodnutí soudu o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Závěr, že „žádná třetí osoba nenabyla v mezidobí práv v dobré víře“, tudíž bude možno v takovém řízení učinit zcela výjimečně (pouze tehdy, bude-li s ohledem na okolnosti případu možno bez jakýchkoliv pochyb uzavřít, že žádná pohledávka za společností nemohla třetí osobě v mezidobí vzniknout). Okolnosti projednávané věci takový závěr přitom neumožňují.

Nad rámec uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud poznamenává, že v projednávané věci byl dokonce prokázán opak, totiž že pohledávky za společností v mezidobí vznikly. Jakkoliv dovolatelka namítá, že se tak nestalo, resp. že se tak nestalo v dobré víře, žádné skutečnosti tomu nasvědčující neuvádí. Ve vztahu k pohledávce Mgr. S. netvrdí v tomto směru ničeho a ve vztahu k pohledávce společnosti Barbican, a. s. pouze poukazuje na její „propojení“ s navrhovatelem. Dobrá víra věřitelů společnosti předpokládaná Ústavním soudem ve výše citovaném nálezu se může týkat pouze okolností, za jakých byl obnoven zápis obchodní společnosti v obchodním rejstříku; sama skutečnost „propojení“ věřitele s navrhovatelem přitom dobrou víru věřitele nezpochybňuje. Nehledě k uvedenému nelze přehlížet, že případní věřitelé společnosti, jejichž dobrá víra by měla být posuzována, nejsou účastníky řízení v projednávané věci.

V souladu se zákonem ( a ) i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 26. února 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je pak i závěr odvolacího soudu, podle něhož je soud prvního stupně vyhlášeným, popř. doručeným rozhodnutím vázán a k jeho zrušení či změně může dojít pouze cestou řádných či mimořádných opravných prostředků (srov. i důvody R 43/2005).

Jelikož shora uvedené závěry, jejichž přezkoumání nečiní dovolání přípustným, opodstatňují samy o sobě přijetí napadeného rozhodnutí, nečiní dovolání přípustným další námitky uplatněné v dovolání; jejich přezkoumání by se totiž nemohlo projevit v poměrech dovolatelů založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu