Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 667/2014

26 Cdo 667/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného R. H., zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, proti povinnému Ing. M. P., zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Kašparova 623, pro 305.734,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. srpna 2013, č. j. -95, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Novém Jičíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. 11. 2012, č. j. -67, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce a určil, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodne soudem pověřený exekutor. Dospěl k závěru, že pohledávka oprávněného vůči povinnému je vztahem vyplývajícím z a počítat promlčecí dobu, která je podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), desetiletá, lze ode dne 21. 11. 2002 – v závislosti na skutečnosti, že pohledávka byla zahrnuta v seznamu přihlášených pohledávek ze dne 20. 11. 2002 v konkursním řízení vedeném na majetek povinného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . Promlčecí doba by tak uplynula dnem 21. 11. 2012; byl-li návrh na nařízení exekuce podán 4. 2. 2011, není námitka promlčení důvodná.

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 8. 2013, č. j. -95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zjistil, že podle nedatované „Smlouvy o zapůjčení částky 2,000.000,- Kč“půjčil oprávněný povinnému částku 2.000.000,- Kč na dobu jednoho roku do 16. 2. 1993, že podle uznání závazků a plateb ze dne 23. 5. 1996 se povinný zavázal, že dostojí závazku vyplývajícího z uznání závazku a dohody ze dne 26. 2. 1996 a zaplatí oprávněnému 442.351,- Kč v měsíčních splátkách po 50.000,- Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 6. 1996, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 1998, č. j. -38, byl na majetek povinného prohlášen konkurs, že v seznamu přihlášek (seznamu přihlášených pohledávek) jsou zahrnuty pohledávky oprávněného ve výši 221.175,50 Kč s právním důvodem vzniku „smluvní vztah – uznávací prohlášení“ a ve výši 101.331,60 Kč s právním důvodem vzniku „smluvní vztah - uznávací prohlášení - penále - úroky z prodlení“, které ve výši 221.175,50 Kč a 84.559,- Kč (celkem 305.734,50 Kč) byly správcem konkursní podstaty uznány a věřiteli ani úpadcem nebyly popřeny a že konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 2002, č. j. -262, jež nabylo právní moci dne 7. 3. 2003. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že je-li pohledávka vymáhána na základě seznamu přihlášek (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. ), právo na její vymáhání se promlčí ve stejné lhůtě jako právo přiznané pravomocným rozhodnutím (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. ). V návaznosti na to dovodil, že mezi účastníky byla před 1. 1. 2001 uzavřena smlouva o půjčce podle obč. zák., jež byla k datu jejího uzavření upravena jako smluvní typ pouze v , proto se použijí obecná ustanovení daná pro závazkové vztahy , i když jde o smlouvu uzavřenou mezi osobami podle a odst. 2 , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obch. zák.“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ). Promlčecí lhůta je proto desetiletá a běží ode dne právní moci usnesení o zrušení konkursu (7. 3. 2003). Bylo-li exekuční řízení zahájeno nejpozději 5. 2. 2011, není vymáhaná pohledávka promlčena.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost spatřuje podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „ “) v tom, že napadené rozhodnutí se v řešení právní otázky hmotného práva odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále, že jde o věc v praxi dovolacího soudu dosud neřešenou a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že vztah mezi účastníky je vztahem vyplývajícím ze smlouvy o půjčce uzavřené před 1. 1. 2001 a na základě toho se promlčení pohledávky řídí , ale s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. ) dovozuje, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle zákoníku obchodního. Dále namítá, že v konkursním řízení nebyla pohledávka oprávněného přezkoumána z pohledu, zda jde o smlouvu o půjčce nebo o smlouvu o úvěru, ale byla správcem konkursní podstaty uznána na základě uznávacího prohlášení. Protože při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, je exekuční soud vázán posouzením právního vztahu nalézacím soudem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 23011, sp. zn. ), má dovolatel za to, že nebylo-li o pohledávce rozhodnuto v nalézacím řízení, pak tuto otázku nemohl řešit exekuční soud v řízení o zastavení exekuce, ale měla být řešena v incidenčním sporu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Oprávněný uvedl, že v daném případě byly podmínky pro nařízení exekuce na základě seznamu přihlášek splněny, proto polemiku povinného o tom, zda pohledávka je založena na smlouvě o půjčce nebo o úvěru, považuje za nedůvodnou a jím označenou judikaturu za nepřípadnou. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení ( a 4 ), ale není přípustné podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu.

V projednávané věci není sporu o tom, že exekuce je vedena na základě seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce nepopřel, poté, co konkurs byl zrušen podle , o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podstatou věci je posouzení oprávněnosti povinným vznesené námitky promlčení jako důvodu pro zastavení exekuce, k čemuž je třeba zjistit, jakým právním předpisem se řídí vymáhaná pohledávka a v důsledku toho i promlčení.

Nesprávný je názor dovolatele, že odvolací (exekuční) soud nebyl oprávněn otázku charakteru vztahu mezi účastníky řešit. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. , přijal závěr, že pro určení, podle jakého právního předpisu se bude posuzovat promlčecí doba k vymožení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu, je podstatné, podle jakého právního předpisu byl posuzován právní vztah mezi účastníky v nalézacím řízení. Vycházeje z tohoto usnesení Nejvyšší soud následně v usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněném pod č. 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že exekuční soud je při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky nalézacím soudem, a dodal, že pouze v případě, že takové právní posouzení z exekučního titulu nevyplývá, je exekuční soud oprávněn charakter právního vztahu mezi účastníky v nalézacím řízení posoudit sám. Postup odvolacího soudu, který se touto otázkou zabýval za stavu, kdy zexekučního titulu (seznamu přihlášek) v posuzované věci není zřejmé, podle jakého právního předpisu konkursní správce posoudil právní vztah mezi účastníky, je v souladu s uvedenou judikaturou.

Dovoláním nebyl napaden závěr odvolacího soudu, že právním důvodem vzniku vymáhané pohledávky je nedatovaná „Smlouva o zapůjčení částky 2,000.000,- Kč“, je však zpochybňován jeho závěr, že se jedná o smlouvu o půjčce podle § 657 obč. zák. tvrzením, že jde o smlouvu o úvěru podle § 497 obch. zák.

Rozdíly mezi smlouvou o úvěru podle obchodního zákoníku a smlouvou o půjčce podle se Nejvyšší soud v minulosti vícekrát zabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. ) a uzavřel, že zatímco ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky, pak smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi peníze nebo jiné druhově určené věci a dlužník se zavazuje ve sjednané době peníze nebo jiné druhově určené věci vrátit. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2004, pod číslem 110). I ve smlouvě o půjčce mohou být sjednány ve smyslu obč. zák. úroky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. ); smlouvu o úvěru pak může jako věřitel uzavřít jakýkoli subjekt (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zavázal-li se v nedatované „Smlouvě o zapůjčení částky 2,000.000,- Kč“ oprávněný jako věřitel poskytnout povinnému jako dlužníkovi v určený den konkrétní částku a povinný se zavázal ji v dohodnuté lhůtě (včetně sjednaných úroků) vrátit, odpovídá obsah takového ujednání vymezení smlouvy o půjčce podle § 657 obč. zák., nikoli smlouvě o úvěru podle § 497 obch. zák., podle níž by musela být předmětem dohody účastníků povinnost oprávněného rezervovat a na žádost povinného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a právo (nikoliv povinnost) povinného na základě této dohody úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za stavu, kdy mezi účastníky je odevzdání předmětu půjčky nesporné, je závěr odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 obč. zák., v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu.

Pro úplnost lze dodat, že v souladu s ustálenou judikaturou je i závěr o tom, že jde-li o smlouvu o půjčce uzavřenou před 1. 1. 2001, řídí se promlčení (i u smlouvy uzavřené mezi podnikateli) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2007, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolené právní otázky vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2014

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu