Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1230/2014

29 Cdo 1230/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně INTERINVEST Praha s.r.o., se sídlem v Praze 9, Ocelářská 35, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 26170485, zastoupené Mgr. Tomášem Peškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Q. D. M.,2) M. L., oběma zastoupených JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, 3) P. B., a 4) L. B., oběma zastoupených JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, PSČ 110 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. , , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. -366, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 11. dubna 2013, č. j. , -320, zamítl žaloby o určení vlastnictví k pozemkům specifikovaným ve výroku (výroky I. a II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.) a o vrácení zaplacené zálohy třetímu žalovanému a čtvrté žalované (výrok VI.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Jde přitom (ve vztahu mezi žalobkyní, prvním žalovaným a druhou žalovanou) v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek ze dne 21. července 2009, č. j. -126 (jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 21. října 2008, č. j. -81), zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem prvního stupně) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. srpna 2011, č. j. -174 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Taktéž ve vztahu mezi žalobkyní, třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek ze dne 20. ledna 2009, č. j. -278 (jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20. června 2008, č. j. -176), zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem prvního stupně) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. března 2011, č. j. -354, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byla-li ve smlouvě o převodu nemovitostí, uzavřené dne 22. ledna 2004 mezi žalobkyní (jako prodávající) a společností INTERINVEST – DIS, a. s. (jako kupující) [dále jen “smlouva”], sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla v rozporu s požadavkem , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. zejm. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítá-li dovolatelka, že kupní cena byla podstatně nižší než cena obvyklá, brojí proti opačným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. ).

S ohledem na výše uvedené pak dovolání nečiní přípustným ani námitky snášené proti závěru odvolacího soudu, podle něhož by vlastnické právo na žalované přešlo i tehdy, jestliže by smlouva byla neplatná. Ani případný opačný úsudek Nejvyššího soudu by nemohl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí a nemohl by se tak projevit v poměrech dovolatelky založených rozhodnutím odvolacího soudu (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. ).

Ve vztahu k nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí dovolatelka žádnou otázku hmotného či procesního práva neotevírá a dovolání tudíž není již z tohoto důvodu v uvedeném rozsahu přípustné ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. května 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu