Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2808/2012

26 Cdo 2808/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků domu čp. 765-774, Lovosická ul., Praha 9, se sídlem v Praze 9 - Prosek, Lovosická 774, IČO 27437736, zastoupeného JUDr. Kateřinou Nečasovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu STAVBAŘ, družstvu, se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 3 čp. 229, IČO 00033251, zastoupenému JUDr. Blahoslavem Mazourkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vyžlovská 38, o zaplacení 1.198.508,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2012, č. j. -84, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 2. 5. 2012, č. j. -84, kterým potvrdil výrok rozsudku Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 16. 9. 2010, č. j. -62, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1.082.709,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“ (tedy jakoby i výroky, kterými odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž zastavil řízení o zaplacení částky 103.958,- Kč rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci a odmítl odvolání proti výroku, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 11.841,34 Kč a tam uvedené úroky z prodlení), s ohledem na obsah dovolání ( , ) však má za to, že dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nesměřuje

– ve vztahu k nim totiž dovolatel uplatněné dovolací důvody nijak obsahově nekonkretizoval.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”). Předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, je proto relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny , .

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2012 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolatel uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (zejména námitkami, že soud „nepřihlédl“ k výpisu z katastru nemovitostí, že byly postupně realizovány převody bytových jednotek, a že tuto skutečnost „není povinen prokazovat“, že bylo „povinností žalobce dluh aktualizovat“), i podle (námitkami, že jeho podíl na společných částech se postupně zmenšoval, že část plateb byla zaplacena „novými“ vlastníky bytových jednotek).

Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle Vycházel-li odvolací soud při výpočtu dlužné částky z výše (dlouhodobé) zálohy z rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (ze dne 19. 10. 2006) a ze stanov žalobce, aniž by mohl posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků ( , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013), neodchýlil se od ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. ).

Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení Směřuje tak z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. června 2014

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu