Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1D25B105028654CFC1257D02004AA0F4.html
HTML · 12 KB
No categories available
21 Cdo 975/2014
21 Cdo 975/2014
U S N E S E N Í
Ing. I. H.
Městské části Praha 15
se sídlem úřadu městské části v Praze - Horních Měcholupech, Boloňská č. 478/1, IČO 00231355, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, o neplatnost odvolání z funkce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 149/2011 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č. j. 62 Co 271/2013 -116, takto:
I. Dovolání žalobce
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 271/2013 -116, do výroku ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. “), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2070/2012 , a ve vztahu k hlediskům pro vymezení relativně neurčité (abstraktní) hypotézy právní normy - ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2011 - dále jen „zákon o úřednících“, například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2514/2010 ] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a na nichž spočívá závěr odvolacího soudu, že vytýkané jednání žalobce lze hodnotit jako porušení zákonem stanovených povinností závažným způsobem ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících, polemizuje-li s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení zákonem stanovených povinností žalobcem přihlížel, a namítá-li jiné vady řízení], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č. j. 62 Co 271/2013 -116, do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné, neboť v této části dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. ].
K výkladu ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. o. s. ř. byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 ), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu