Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1308/2012

S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní třída č. 5, proti žalované obci Ruda nad Moravou, se sídlem v Rudě nad Moravou, 9. května 40, IČO: 00303313, zastoupené JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Fialova 12a, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 1. prosince 2011, č. j. -285, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. dubna 2011, č. j. -253, ve znění opravného usnesení ze dne 13. července 2011, č. j. -258, zamítl žalobu, aby soud určil, „že vlastníkem pozemku p. č. 1328/3 - ostatní plocha o výměře 25 m2 v k. ú. H., zapsaném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, je žalobkyně“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 1. prosince 2011, č. j. -285, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že se zamítá žaloba na určení, „že část pozemku p. č. 1328/1 - ostatní plocha, zapsaná u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, na LV č. 10001 pro obec R., k. ú. H., zaměřená geometrickým plánem geodeta Ing. Květoslava Berky č. 291-231/2003 a označená nově jako p. č. 1328/3 – ostatní plocha o výměře 25 m2 v k. ú. H., obec R., je ve vlastnictví žalobkyně“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , a v němž uplatňuje dovolací důvody podle a b) . Nesouhlasí především se způsobem, jakým odvolací soud posoudil a vyložil otázku vydržení a dobré víry. Rovněž napadá hodnocení důkazů a tvrdí, že rozhodnutí nalézacích soudů je neúplné a nejasné. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.Protože k spornému nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku mělo dojít před 1. lednem 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. a Čl. VII. , a Čl. II. bod 2. , kterými se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání ve smyslu by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není. Dovolatelka ve svém dovolání otázku zásadního právního významu nevymezila. I když tvrdí, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v , ve skutečnosti zejména polemizuje s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními nalézacích soudů, ke kterým podává svou verzi skutkového stavu. Její námitky ústí ve zpochybnění závěru, že při rekonstrukci plotu došlo k jeho posunutí za původní hranici, a to na pozemek parc. č. 1328/1 ve vlastnictví žalované, a rovněž ve zpochybnění závěru, že nemohla být v dobré víře, že jí pozemek pod plotem patří. Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání. Způsob hodnocení důkazů, který je jasně upraven v , nemůže založit otázku zásadního právního významu; v této souvislosti je třeba upozornit na zásadu volného hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2010, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 8836 (dále jen „Soubor“)]. K otázce dobré víry dovolací soud opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , publikované v Souboru pod č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , publikované v Souboru pod č. C 8610). Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod č. C 1176). Nalézací soudy se věcí z pohledu výše uvedených závěrů zabývaly, posoudily všechny zjištěné individuální okolnosti a jejich závěry dovolací soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené. Vyšly přitom ze zjištění, že žalobkyně při stavbě oplocení v roce 1995 posunula plot za původní hranici a nové oplocení postavila na pozemku parc. č. 1328/1 ve vlastnictví žalované, který je veden jako ostatní plocha, ostatní komunikace, a takto je také od nepaměti užíván. Jestliže na základě uvedených skutečností dospěly soudy k závěru, že žalobkyně nemohla být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí vlastnické právo k pozemku nacházejícím se za původním oplocením, nově označeném jako parc. č. 1328/3, náleží, nelze jejich úvahám vytknout zjevnou nepřiměřenost a dovolací soud jejich závěry považuje za správné. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, a dovolací soud proto neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle Žalobkyně výslovně napadla i výrok II. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 28. května 2014

Mgr. Michal Králík, Ph. D.

předseda senátu