Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 427/2014

3 Tdo 427/2014-16

U S N E S E N Í

M. Š.,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 23. 4. 2013 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle trestního zákona a přečinem zanedbání povinné výživy podle (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin a přečin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

V předmětné věci podal obviněný M. Š. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 24. 9. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g), h), i), j), k),

l

) tr. ř. s tím, že mimo jiné napadeným rozhodnutím i v řízení, které mu předcházelo, došlo i k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To s tím, že dokazování ve věci bylo zaměřeno především na to, zda dne 17. 9. 2010 skutečně předal na náměstí M. v P. své bývalé manželce P. Š. částku 231 tisíc korun (českých). Poukázal na to, že k uvedenému „byl opakovaně a mnohačetně vyslýchán znalec, jehož závěr nebyl nakonec jednoznačný“ s tím, že „se ani nejedná o znalce na danou problematiku“. Dodal, že byla prokázána pravost podpisu (zřejmě P. Š.), a dále poukázal na právní názor odvolacího soudu, podle kterého se dovolatel mohl dopustit zmíněného trestného činu tím, že neplatil výživné průběžně a takto ignoroval zákonné ustanovení o účinné lítosti. Soudy tak rozhodly v rozporu s dobrými mravy, porušily jeho právo na spravedlivý proces stejně jako zásadu volného a objektivního hodnocení důkazů, když přihlížely výhradně k důkazům umožňujícím vydání odsuzujícího rozsudku. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že se (citované) „usnesení Městského soudu v Praze zrušuje“.

Opis dovolání obviněného M. Š. byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo 21. 2. 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít svého práva vyjádřit se k dovolání podanému obviněným M. Š. či práva plynoucího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolatel uvedl, že v jeho věci jsou dány veškeré důvody uvedené v § 265b tr. ř., zejména ty, které jsou obsaženy v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g), h), i), j), k),

l

) tr. ř., když však (vyjma dovolacích důvodů obsažených v § 265b odst. 1 písm. g/,

l

/ tr. ř.) postrádají jakoukoli argumentaci a nelze se tak k nim z hlediska posouzení věci vyjádřit. Přitom důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje s příslušnou argumentací, na což dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci, totiž z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že označenou částku skutečně P. Š. (jako dlužné výživné) předal. To, že soudy jeho tvrzení neuvěřily, také zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, když uvedly, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím P. Š. (matky nezl., na niž byla dovolateli stanovena soudy vyživovací povinnost) a v podrobnostech odkázaly na ve věci podaný znalecký posudek znalce Ing. Antonína Koryty, znalce z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání dokladů a písemností a stejně tak na jeho výslech. Konečně také vysvětlily, proč neuvěřily výpovědi označených svědků a poukázaly i na historii placení části výživného dovolatelem, kdy ten si v minulosti i předání drobnějších částek na výživné nechával ověřit za součinnosti notáře. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti úplně a správně učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2014

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka