Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1035/2014

28 Cdo 1035/2014

U S N E S E N Í

V. R.

Ing. V. T.

, zastoupené JUDr. Květoslavou Štorkánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pohořelec 26/110, o zaplacení 627.083,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2013, č. j. -205, takto:

Dovolání se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. prosince 2011, č. j. -133, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 627.083,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, z důvodu tvrzeného nesprávného právního posouzení věci, spatřujíc přípustnost dovolání podle v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právní otázky, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalovaná zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, jakož i jeho závěr, že by žalobci bez uzavření nájemní smlouvy svědčil jiný právní důvod k užívání nemovitosti v jejím vlastnictví a že žalobce není povinen platit žalované za užívání nemovitosti náhradu; přitom se žalovaná dovolává zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a . Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení „zrušil“ a jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) – dále jen „ “ Shledal, že dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Důvodem, pro který byl odvolacím soudem zrušen rozsudek soudu prvního stupně (v němž soud prvního stupně přisvědčil tvrzení žalované, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda opravňující žalobce užívat nemovitost ve vlastnictví žalované a že žalované vznikla vůči žalobci pohledávka z bezdůvodného obohacení, jež přivodila zánik žalobcovy pohledávky vůči žalované z titulu kupní smlouvy), byla nepřezkoumatelnost závěrů soudu prvního stupně a neúplnost a tím i nesprávnost jeho dosavadních skutkových zjištění (z nichž soud prvního stupně následně činil závěr o vzniku závazku z bezdůvodného obohacení; § 451 a násl. obč. zák.).

Rozhodnutím odvolacího soudu nijak není dotčena dovolatelkou citovaná judikatura Nejvyššího soudu (řešící otázku bezesmluvního užívání cizí nemovitosti, vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výše), již proto, že závěr odvolacího soudu (k němuž se argumentace dovolatelky zejména upíná) je závěrem skutkovým, při němž nejde o řešení otázek právních, nýbrž o zjištění a výklad projevu vůle účastníků coby smluvních stran (zda mezi účastníky bylo dosaženo konsensu v tom, že žalobce je oprávněn po určenou dobu užívat nemovitost ve vlastnictví žalované bezúplatně či nikoliv). Je pak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, že právním důvodem k užívání věci ve vlastnictví jiného může být nejenom nájemní smlouva (§ 663 a násl. obč. zák.), ale i kupř. smlouva o výpůjčce jako smlouva bezúplatná (§ 659 a násl. obč. zák.), jejímž předmětem může být i nemovitost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 55/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle odmítl.

I o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( , a část věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu