Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1881/2012

32 Cdo 1881/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce E. V., zastoupeného JUDr. Karlem Fouskem, advokátem, se sídlem v Bělé pod Bezdězem, Masarykovo nám. 83, PSČ 294 21, proti žalovaným 1)České pojišťovně a. s.,se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, 2) L. S., zastoupenému Mgr. Michalem Burešem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, PSČ 360 01, a 3) V. H., zastoupenému JUDr. Ladislavem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Chebu, Mánesova 256/13, PSČ 350 02, o zaplacení částky 162.410,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2011, č. j. -226, ve znění opravného usnesení ze dne 7. března 2012, č. j. -251, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.696,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit třetímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.696,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. prosince 2010, č. j. -170, ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2012, č. j. -261, ve výroku o věci samé pod bodem I, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 162.410,83 Kč s úrokem z prodlení, a v nákladových výrocích pod body II, III a IV, změnil jej ve výroku o nákladech řízení státu pod bodem V a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a protože rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem, může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), tedy tehdy, dospěje-li dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatel žádnou otázku odpovídající kritériím stanoveným v výslovně nevymezil; spatřuje-li zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s právem hmotným a procesním, pak zřejmě přehlédl, že novelou provedenou bylo ustanovení s účinností od 1. července 2009 změněno na shora citované znění, které již v demonstrativním výčtu kritérií (jak se podává shora), z nichž lze usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, rozpor s hmotným právem neuvádí.

Otázka zásadního právního významu ve smyslu ustanovení není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že soudy se nedostatečně vypořádaly s otázkou, zda je předmětná škodná událost rovněž pojistnou událostí a zda tedy byla dána „způsobilost“ první žalované jako pojistitele k poskytnutí pojistného plnění. Právní závěry odvolacího soudu, že první žalovaná byla jako pojistitel oprávněna (a povinna) uhradit za druhého žalovaného škodu způsobenou provozem vozidla, dovolatel zpochybňuje prostřednictvím námitky, že soudy nižších stupňů nezkoumaly existenci a pojistné podmínky konkrétní pojistné smlouvy, své rozhodnutí založily na nepodložené spekulaci ohledně existence pojistné smlouvy a nezabývaly se skutečností, že vozidlo, které řídil druhý žalovaný, bylo v době nehody předmětem finančního leasingu. Pak ovšem dovolatel oproti svému přesvědčení nepodrobuje kritice správnost (úplnost) právního posouzení odvolacího soudu, tj. správnost volby a výkladu norem hmotného práva či správnost jejich aplikace na zjištěný skutkový stav věci, nýbrž proti právním závěrům odvolacího soudu brojí prostřednictvím zpochybnění správnosti či úplnosti jeho skutkových zjištění.Tím podle obsahu (srov. ) uplatňuje dovolací důvod stanovený v , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; okolnosti uplatněné tímto dovolacím důvodem přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemohou (srov. kategorickou dikci ustanovení , části věty za středníkem, ).

K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nemůže vést ani dovolatelem formulovaná otázka, zda je možné, aby přes jeho nesouhlas jako věřitele zanikl dluh škůdce (tj. druhého žalovaného) poskytnutím plnění třetímu žalovanému (jenž provedl opravu vozidla), vůči němuž je dovolatel v postavení dlužníka z jiného závazkového právního vztahu, „a tento jiný závazkový právní vztah nebyl splněn řádně a včas“. Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů, jenž v tomto dovolacím řízení nelze zpochybnit ( ) a Nejvyšší soud z něho tudíž vychází, neobsahuje skutkové zjištění odpovídající tvrzení dovolatele, že vyjádřil nesouhlas s poskytnutím plnění třetímu žalovanému, ani skutková zjištění umožňující závěr, že třetí žalovaný své povinnosti ze závazkového vztahu s dovolatelem nesplnil řádně či včas. Předpoklady, na nichž jsou takto položené otázky postaveny, tudíž neodpovídají poměrům souzené věci a rozhodnutí odvolacího soudu na jejich řešení nespočívá.

Právní otázku splňující kritéria stanovená v nelze nalézt ani v obsahovém vymezení uplatněného dovolacího důvodu upraveného v ustanovení , jehož prostřednictvím dovolatel namítá, že v řízení před soudem prvního stupně se mu nedostalo řádného poučení podle ustanovení a tato vada nebyla zhojena ani v řízení odvolacím, že byl odvolacím soudem zkrácen v právu vyjádřit se k obsahu přednesu žalovaných a v přednesu závěrečného návrhu a že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Námitka vad řízení neotevírající řešení otázky procesního práva rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným z hlediska právního činit nemůže ( , část věty za středníkem, ) [srov. ostatně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována].

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložili. První žalované v dovolacím řízení náklady řízení nevznikly, druhému a třetímu žalovaným vznikly náklady za zastoupení advokátem. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013, druhému a třetímu žalovaným (každému z nich) tak náleží mimosmluvní odměna v částce 8.540,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 5, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon druhého žalovaného byl učiněn dne 16. dubna 2012 a úkon třetího žalovaného dne 17. dubna 2012 (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 1.856,40 Kč, kterou budou oba advokáti jako plátci této daně povinni z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 10.696,40 Kč je dovolatel povinen druhému a třetímu žalovaným zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich advokátů ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu