Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 852/2014

U S N E S E N Í

MSV Liberec, s. r. o

V. T.,

zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, 1. máje 535/50, PSČ 460 07, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2013, č. j. -154, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2013, č. j. -154, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 20. března 2012, č. j. -107, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. prosince 2010, č. j. -14, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 569.631,- Kč s 6% úrokem od 1. září 2010 do zaplacení a na nákladech řízení částku 22.790,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „“) a maje za to, že při řešení otázky pravosti jeho podpisu na směnce se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozsudku ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce tíží žalobce.

Dovolatel popisuje průběh řízení (a dokazování) před soudy nižších stupňů, přičemž zpochybňuje závěr odvolacího soudu ohledně „pravosti“ jeho podpisu na směnce, jakož i hodnocení důkazů (výpovědi svědka V. a znaleckého posudku Mgr. Beňové) a konečně namítá, že „není stanoveno“, že znalecká doložka je nezbytnou součástí znaleckého posudku a její absence je neodstranitelnou vadou posudku.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení

Učinil tak proto, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. ); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení ).

Pro posouzení přípustnosti dovolání je přitom nepřípadný i poukaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ; je totiž zcela zjevné, že rozhodnutí odvolacího soudu závěry formulované v odkazovaném rozhodnutí (podle nichž důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného − dlužníka na směnce tíží žalobce) plně respektuje.

Konečně právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá i závěrům přijatým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2014

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu