Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3478/2013

23 Cdo 3478/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PZB spol. s r. o., se sídlem v Hodonicích, U Sladovny 429, PSČ 671 25, IČO 16325796, zastoupené JUDr. Jaroslavem Němečkem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Blahoslavova 4, PSČ 787 01, proti žalované KLIKA – BP, a. s.,se sídlem v Praze, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, IČO 25555316, zastoupené Mgr. Petrem Plášilem, advokátem, se sídlem v Libochovicích, Chelčického 638, PSČ 411 17, o zaplacení částky 1 085 845 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. -532, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2013, č. j. -532, není přípustné podle ustanovení , (dále opět jen „ “), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Namítané vady řízení přípustnost dovolání podle založit nemohou, stejně jako námitky vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu resp. soudu prvního stupně. Dovolací soud může rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen z hlediska právního posouzení věci, nikoli z hlediska správnosti skutkových zjištění, kterými je dovolací soud vázán. Považuje-li dovolatelka skutková zjištění nižších soudů za nesprávná a nahrazuje-li je vlastními úvahami, konstruuje vlastní skutkový stav odlišný od závěrů vyplývajících ze skutkových zjištění nižších soudů, kterými je, jak již bylo uvedeno, dovolací soud vázán a nemůže proto úvahy dovolatelky brát v potaz.

Z dovolání se podává, že dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že odvolací soud se měl, dle názoru dovolatelky, odchýlit od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. února 2011, sp. zn. , a ze dne 1. srpna 2003, sp. zn. , při řešení otázky, zda je jednání žalované, spočívající v kritickém zhodnocení projektové dokumentace vypracované žalobkyní, na základě které zpracovávala žalovaná cenovou nabídku, a odeslání tohoto kritického zhodnocení subjektům poptávajícím cenovou nabídku a společnosti Marioff Corporation (dále jen „Marioff“), v rozporu s právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž ( a , obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“).

Dovolacímu soudu však nezbývá než konstatovat, že na řešení této otázky nezávisí rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolací soud opřel své rozhodnutí o nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a případnou škodou vzniklou žalobkyni, nikoliv na zhodnocení souladu či rozporu jednání žalované s předpisy upravujícími nekalou soutěž. Tato otázka, resp. problematika navozená dovolatelkou, tudíž nemůže vyvolat přípustnost dovolání.

Dovolatelka rovněž argumentovala tím, že se odvolací soud odchýlil od závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. , při hodnocení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobkyně.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že posouzení příčinné souvislosti provedl odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, včetně dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2008, sp. zn. . V citovaném rozsudku došel dovolací soud k závěru, žeřetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. V situaci, kdy společnost Marioff měla, jakožto výrobce předmětných hasicích zařízení, odbornou způsobilost posoudit správnost tvrzení žalované o nesprávnosti projektové dokumentace dovolatelky k instalaci předmětných hasicích zařízení, nelze odebrání licence dovolatelky společností Marioff vnímat jako důsledek jednání žalované, nýbrž jako důsledek svobodného rozhodnutí společnosti Marioff. Podkladem pro rozhodnutí výrobce sice byly informace získané od žalované, avšak v případě jejich nesprávnosti by společnost Marioff neměla důvod dovolatelce licenci odebírat. Pro vznik škody nebylo rozhodující samotné upozornění dodavatelů stavby a výrobce hasicích zařízení na nesprávnost projektové dokumentace, nýbrž odebrání licence dovolatelky – jehož hlavní příčinou bylo posouzení projektové dokumentace výrobcem.

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že dovolání nesplňuje předpoklady ustanovení a není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu