Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3355/2013

21 Cdo 3355/2013

U S N E S E N Í

J. H.

Ing. M. P.

, zastoupenému JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová č. 9, o 16.165,70 Kč s úroky z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2011 č. j. -308, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2012 č. j. -439, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Vojtěcha Levory, advokáta se sídlem v Plzni – Východním Předměstí, Slovanská č. 982/136.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012 č. j. -439, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2011 č. j. -380, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2011 č. j. -308 (kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 3. 2010 č. j. -254 ve výroku o věci samé tak, že žalovanému se ukládá povinnost zaplatit žalobci 16.165,70 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 14. 1. 2007 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení státu tak, že každý z účastníků je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 474,75 Kč, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů) a jímž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 9.960,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Vojtěcha Levory, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.792,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Vojtěcha Levory, není přípustné podle ustanovení , a , [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , a , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Závěr odvolacího soudu, že v tom, že Krajský soud v Plzni v původním řízení vyhověl žalobě na základě právního posouzení nároku uplatněného žalobcem jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli jako nároku na plnění ze smlouvy, nelze spatřovat zmatečnost spočívající v odnětí možnosti účastníku jednat před soudem podle ustanovení , který dovolatel podrobuje kritice, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 1992 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Nemůže jít ani o zmatečnost podle ustanovení , která spočívá v tom, že nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba (že žalobcem nebyla uplatněna změna žaloby), neboť k právnímu posouzení nároku žalobce jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení namísto nároku na plnění ze smlouvy došlo na základě stejného skutkového základu věci vylíčeného v žalobě, aniž by bylo třeba žalobu změnit (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

Namítá-li žalovaný, že byl „krácen na svých právech“ tím, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání, pak přehlíží, že zmatečnosti (včetně zmatečnosti podle ustanovení , kterou žalovaný touto námitkou vystihuje) nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení a 3 - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení , a b) a přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení věty druhé - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak bylo uvedeno výše - dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu nemůže založit ani námitka žalovaného, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která spočívá v tom, že „nedošlo k řádnému poučení stran“, neboť na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), a k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení (že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) nebo ustanovení (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Ing. Vojtěch Levora, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč ( , věta druhá ).

Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ), do 3 dnů od právní moci usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu