Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1434/2012

22 Cdo 1434/2012

U S N E S E N Í

J. P.,

JUDr. L. A.,

zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Preslova 9, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2011, č. j. -217, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. května 2011, č. j. -196, rozhodl výrokem pod bodem I., že podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. 1515, 1518, 1519, 1520, 1521 a 1523 v k. ú. D., evidovaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Havířov na LV č. 475, se zrušuje a vypořádává tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně připadají pozemky vytvořené podle geometrického plánu č. 662 – 8/2010 Ing. Petra Makeše, který je součástí rozsudku, a to parc. č. 1515 – trvalý trávní porost, 1518/1 – trvalý trávní porost, 1519/1 – ostatní plocha, 1520/1 – trvalý trávní porost. Do výlučného vlastnictví žalovaného připadají pozemky vytvořené podle téhož geometrického plánu, a to parc. č. 1518/2 – trvalý trávní porost, 1519/2 – ostatní plocha, 1520/3 – trvalý trávní porost, 1521 – ostatní plocha, 1523- trvalý trávní porost, vše v k. ú. D. Výrokem pod bodem II. soud stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 27.578,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 5. prosince 2011, č. j. -217, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ). Protože dovolací řízení je řízením přezkumným, postupoval dovolací soud při posouzení této věci podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. V usnesení ze dne 20. července 2005, sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech, 2005, č. 12, Nejvyšší soud uvedl: „Judikatura vychází z toho, že hlediska uvedená v obč. zák. je třeba vždy vzít do úvahy, nejde však o hlediska rozhodující (viz např. R 16/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že otázka, komu bude věc přikázána, záleží vždy na úvaze soudu. To ostatně vyplývá i z textu zákona, podle kterého soud k uvedeným kritériím pouze, přihlédne‘. Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vždy musí zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít z jiných skutečností; dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené.“ Nejvyšší soud též konstatoval: „Soud může přikázat nemovitost do výlučného vlastnictví i tomu spoluvlastníkovi, kterému nesvědčí kritéria výslovně v zákoně uvedená; pokud obč. zák. stanoví, že soud přihlédne k účelnému využití věci, jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (viz usnesení ze dne 28. července 2003, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2058).“ „Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází.“ V rámci posuzování účelného využití věci tak lze vedle velikosti podílů zohlednit celou řadu skutečností důležitých pro rozhodnutí o tom, kterému z účastníků bude věc přikázána do vlastnictví. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení by dovolací soud se zřetelem k tomu, že dovolací řízení je řízením o mimořádném opravném prostředku, mohl přezkoumat, jen pokud by byly zjevně nepřiměřené, zejména pokud by zohledňovaly skutečnost, která se ke společné věci nijak nevztahuje. Pro rozhodnutí soudu, komu nemovitost přikázat, není absolutně rozhodující ani výše podílů, ani účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní. Nelze též řešit jako zásadní právní otázku, co se míní „účelným využitím věci“; kdyby bylo možno pro tento případ stanovit podrobnější pravidla, učinil by tak zákon. Ten však při vědomí složitostí možných situací přenechává řešení na úvaze soudu. Soud ovšem musí řádně zdůvodnit, proč kritéria výše podílů a účelného využití věci nejsou v konkrétním případě rozhodující (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2005, sp. zn. Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3695).Řešení konkrétních otázek, vytčených dovolatelem, tak nemůže založit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; jde totiž o celkové posouzení věci, zahrnující posouzení z více hledisek, přičemž jednotlivé právně významné skutečnosti je třeba hodnotit v kontextu celé věci. Z tohoto hlediska není rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nepřiměřené, na čemž nic nemění ani okolnost, že snad přicházelo do úvahy i jiné řešení. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšné žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu