Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tul 1/2014

11 Tul 1/2014-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného

MUDr. D. R.

Vrchní soud v Praze

je povinen

ve věci stížnosti obviněného MUDr. D. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. ,

rozhodnout

nejpozději

ve lhůtě do 19. 6. 2014

.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze předložil dne 14. 5. 2014 Nejvyššímu soudu návrh obviněného MUDr. D. R. na určení lhůty podle , ve znění pozdějších předpisů. V návrhu obviněný konstatoval, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. , zamítl jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , což napadl ústavní stížností. Nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , bylo výše uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušeno. Dne 27. 2. 2014 požádal obhájce obviněného Vrchní soud v Praze o rozhodnutí ve věci stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. . Od vydání nálezu Ústavního soudu avšak nedošlo k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , a tedy po dobu téměř jednoho roku nebylo pravomocně rozhodnuto o dalším trvání vazby obviněného. Od srpna 2013 sice probíhá u Krajského soudu v Praze hlavní líčení, avšak od konce února 2014 jsou větší časové odstupy mezi hlavními líčeními, a proto spis mohl být předložen Vrchnímu soudu v Praze, který však o jeho předložení nepožádal. Vzhledem k výše uvedenému se obviněný svým návrhem domáhá, aby Vrchnímu soudu v Praze byla určena lhůta k rozhodnutí o stížnosti proti výše označenému usnesení krajského soudu.

Na návrh obviněného reagoval Vrchní soud v Praze přípisem ze dne 14. 5. 2014, ve kterém pouze konstatoval, že nemůže o stížnosti obviněného a státního zástupce proti napadenému rozhodnutí rozhodnout bez toho, aniž by mu byl předložen procesní spis Krajského soudu v Praze.

Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu ( , část věty před středníkem, , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon o soudech a soudcích“/), dospěl k závěru, že návrh obviněného MUDr. D. R. je důvodný.

Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází ( citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí ( věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení d, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. a y a zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.

Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá z § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích z něhož vyplývá, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.

V posuzovaném případě bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. , zrušeno pouze usnesení Vrchního soudu ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. , a v důsledku toho bylo nutno znovu projednat a rozhodnout o předmětné stížnosti. Doposud však Vrchní soud v Praze o této stížnosti nerozhodl, jak to také vyplývá z jeho vyjádření k návrhu na určení lhůty, čímž zatížil řízení o stížnosti neopodstatněnými průtahy, zvláště v situaci, kde se jedná o řízení, v jehož průběhu byl obviněný ve vazbě, a navrhovaný úkon se vztahuje k rozhodování o vazbě, na které je výslovně zákonem stanoven požadavek urychleného projednání s ohledem na výrazný zásah do základních lidských práv a svobod.

Přitom je třeba připomenout, že podle § 314h odst. 1 tr. ř. po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, pokračuje tento orgán (tzn. v daném případě Vrchní soud v Praze) v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí. Nepředložení procesního spisu ze strany Krajského soudu v Praze, na čemž Vrchní soud v Praze zakládá opodstatněnost nerozhodování o stížnosti obviněného, nelze akceptovat. Ačkoliv před Krajským soudem v Praze probíhala a probíhají hlavní líčení, nepochybně se však od doby doručení nálezu Ústavního soudu nekonala tak, aby bylo absolutně vyloučeno předložení spisu (či jeho potřebných částí) Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o stížnosti. Zvláště, pokud by předložení spisu bylo spojeno např. s požadavkem na jeho navrácení do data konání dalšího hlavního líčení. Přitom se jedná o soudy, které se nacházejí ve stejném městě, a proto zapůjčení spisu, příp. jeho zpřístupnění k prostudování, není nikterak náročné, a nemůže způsobovat závažnější obtíže. V předložené věci však ani není zřejmé, zda v tomto ohledu byly vůbec učiněny takové úkony.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud vyhověl návrhu obviněného a podle ustanovení § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy. Touto lhůtou, v níž je povinnost rozhodnout o stížnosti obviněného proti ve výroku tohoto usnesení označenému rozhodnutí, nejpozději do dne 19. 6. 2014, je vrchní soud vázán. Uvedenou lhůtu pokládá Nejvyšší soud za zcela reálnou k učinění navrhovaného procesního úkonu, a to i s ohledem na délku průtahů.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2014

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík