Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1525/2012

22 Cdo 1525/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce JUDr. V. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Španielova 1267, pobočka v Hořovicích, Husovo nám, 65/2, proti žalované J. H., zastoupené Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18,o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2011, č. j. -432, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 6 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. září 2010, č. j. žalobu na určení, že obytný dům na pozemku parc. č. 390, a pozemky parc. č. 390 – zastavěná plocha o výměře 362 m2 a parc. č. 391 – zahrada o výměře 870 m2 v k. ú. S. jsou v nevypořádaném společném jmění bývalých manželů JUDr. V. H. a J. H., eventuálně žalobu na určení, že shora uvedené nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků v rozsahu id. ½ u každého z nich. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. listopadu 2011, č. j. -432, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Těmto rozsudkům předcházel rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. září 2002, č. j. -67, kterým soud vyhověl žalobě na určení, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění manželů žalobce a žalované Uvedený rozsudek byl potvrzený rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. září 2003, č. j. -132. Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. června 2004, sp. zn. . K ústavní stížnosti žalované Ústavní soud nálezem ze dne 23. března 2005, sp. zn. , ve znění opravného usnesení ze dne 10. ledna 2006, sp. zn. , výše uvedené rozsudky nalézacích soudů zrušil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v [podle obsahu jde i o dovolací důvody uvedené v a v ]. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ). Protože k tvrzenému vzniku vlastnického práva účastníků mělo dojít před 1. 1. 2014, postupoval dovolací soud při posouzení této věci podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Podle § 148 odst. 2 obč. zák. na návrh některého z manželů soud může za splnění stanovených podmínek zúžit společné jmění manželů (dále SJM) až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti; z toho je zřejmé, že hodnoty, o které bylo SJM zúženo, přestávají být jeho součástí a společné jmění tak v tomto rozsahu zaniká. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání (§ 149 odst. 2 obč zák.). Tato pravidla jasně vyplývají ze zákona; ta rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která dovolatel upozorňuje (sp. zn. a sp. zn. ), na nich, ani na předchozí judikatuře Nejvyššího soudu, nic nemění. Ostatně to, že zúžením SJM toto částečně zaniklo a bylo tedy způsobilé k vypořádání, vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2002, sp. zn. .

Otázka, zda vůle účastníků směřovala k vypořádání SJM podle zákona o rodině či k vypořádání zúženého SJM je otázkou skutkovou, jde o výsledek hodnocení důkazů, který by mohl být zpochybněn jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle ; ten však nelze v tomto řízení uplatnit (viz ). Dovolatel dále tvrdí, že dohodu z 3. 7. 2000 neuzavřel svobodně, v této souvislosti však neformuluje právní otázku, která by z napadeného rozsudku mohla činit takové rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní právní význam.

„Rozhodnutí Ústavního soudu ČR je podle ústavního článku 89 odst. 2 y ČR závazné pro všechny orgány i osoby s tím, že za situace, kdy je Ústavní soud ČR nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti jsou obecné soudy per analogiam vázány právním názorem Ústavního soudu ČR rovněž podle ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí). V této věci Ústavní soud vyslovil závěr, že šlo o dohodu o vypořádání zúženého SJM; jeho názor je pro obecné soudy v této věci závazný. Obecné soudy nemohou v zásadě přezkoumávat rozhodnutí Ústavního soudu z toho hlediska, zda v nich jde o ochranu ústavních práv či jen o jiné právo; navíc v dané věci Ústavní soud opřel tento výklad o y základních práva a svobod. Dovolací soud nevidí možnost, jak závaznost právního názoru Ústavního soudu v této věci zpochybnit.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl nález publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. , neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. čl. II a čl. III vyhl. č. ), a je představována odměnou ve výši 25.300,- Kč, stanovenou podle , , , , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 25.600,- Kč a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle ve výši 5.376,- Kč, celkem tedy 30.976,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu