Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4360/2013

U S N E S E N Í

P. D.,

proti povinnému

P. H.

, zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, pro částku 2.166,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 11. října 2011, č. j. -68, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 7. ledna 2011, č. j. 66Nc 1090/2009-32, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky) nařízené usnesením z 26. června 2009, č. j. 66Nc 1090/2009-8. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že promlčecí doba (stavená po dobu trvání vykonávacího řízení sp. zn. ) v době zahájení exekučního řízení neuplynula, a jako důvodnou neshledal ani námitku, že povinnému exekuční titul nebyl doručen, a to s odůvodněním, že „doručenka od zásilky určené do vlastních rukou, obsahující exekuční titul (protože povinný její převzetí potvrdil podpisem nevzbuzujícím u odvolacího soudu pochybnost o jeho pravosti) svědčí o tom, že tento titul byl v rozhodné době správně doručen.“

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst. 3 s odůvodněním, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak ve smyslu jeho konstantní judikatury“ – povinný namítá, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „spočívající v neprovedení předložených a navržených důkazů odvolacím soudem k nedoručení vykonávaného titulu“, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „a to otázky (ne)doručení vykonávaného rozhodnutí a jeho vykonatelnosti“ (podpis na doručence u vykonávaného platebního výměru není – na rozdíl od podpisů u dalších tří písemností – jeho). Dále pak dovolatel zdůrazňuje, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti, je-li její správnost účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl povinnému řádně doručen, je soud oprávněn i povinen provést potřebná zjištění. Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21. 2. 2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel, tuto svou základní povinnost, totiž vymezit, z čeho dovozuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy formulovat příslušnou právní otázku, nesplnil a k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání vznesených.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr, jak již Nejvyšší soud zdůraznil v mnoha rozhodnutích, je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle , aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržený platební výměr byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp.

Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a to s argumentací, že doručenku nepodepsal.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním. Vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle ( ) být nemohou.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. května 2014

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu