Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1337/2012

22 Cdo 1337/2012

U S N E S E N Í

Zemědělské družstvo MÍR Brno-Tuřany - v likvidaci

1) Statutárnímu městu Brno

, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, IČO: 44992785, a

2) ŠMAK, s. r. o.

, se sídlem v Brně, Loosova 737/19, IČO: 49446851, zastoupené JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011, č. j. -168, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, č. j. -132, zamítl návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PK st. 68/1 o výměře 582 m2, nyní dle KN p. č. 52 zastavěná plocha o výměře 564 m2, dříve pozemek PK st. 68/2 o výměře 157 m2, nyní dle KN p. č. 54 zastavěná plocha o výměře 326 m2 (LV 177), vše zapsáno na LV č. 177 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví stavební firmy Šmak, s. r. o. Brno, dříve pozemek PO 25/15 o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/23 orná půda o výměře 2640 m2, zapsaný na LV 324 pro obec B., k. ú. P., ve vlastnictví M. D. (původně žalované č. 3), dříve pozemek PO 25/15 (GP 5049) o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/34 orná půda o výměře 25550 m2, p. č. 539/35 orná půda o výměře 19095 m2, dříve pozemek PK 628 o výměře 579 m2, nyní podle KN p. č. 53 zahrada o výměře 648 m2, dříve pozemek PO 12/3 o výměře 29061 m2, nyní dle KN část 483/1 orná půda o výměře 29061 m2, dříve pozemek PO 4/6 (GP 5186) o výměře 14022 m2, nyní dle KN p. č. 889/4 orná půda o výměře 11069 m2, p. č. 889/2 orná půda o výměře 568 m2, část 940 ost. pl. dálnice o výměře 2503 m2 (D-LV 10001), dříve pozemek PO 6/1 (GP 5150) o výměře 352 m2, nyní dle KN p. č. 902/2 orná půda o výměře 352 m2, dříve PO 2/16 o výměře 3361 m2 nyní podle KN p. č. 1057 orná půda o výměře 3361 m2, vše zapsáno na LV 10001 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město je žalobce“ (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. – IV.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. prosince 2011, č. j. -168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byl zamítnut návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PO 25/15 (GP 5049) o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/34 orná půda o výměře 25550 m2, p. č. 539/35 orná půda o výměře 19095 m2, dříve pozemek PO 12/3 o výměře 29061 m2, nyní dle KN část 483/1 orná půda o výměře 29061 m2, dříve pozemek PO 4/6 (GP 5186) o výměře 14022 m2, nyní dle KN p. č. 889/4 orná půda o výměře 11069 m2, p.č. 889/2 orná půda o výměře 568 m2, část 940 ost. pl. dálnice o výměře 2503 m2 (D-LV 10001), dříve pozemek PO 6/1 (GP 5150) o výměře 352 m2, nyní dle KN p. č. 902/2 orná půda o výměře 352 m2, dříve PO 2/16 o výměře 3361 m2 nyní podle KN p. č. 1057 orná půda o výměře 3361 m2, vše zapsáno na LV 10001 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, je žalobce“ (výrok I.). V části výroku I., kterou byl zamítnut návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PK st. 68/1 o výměře 582 m2, nyní dle KN p. č. 52 zastavěná plocha o výměře 564 m2, dříve pozemek PK st. 68/2 o výměře 157 m2, nyní dle KN p. č. 54 zastavěná plocha o výměře 326 m2 (LV 177), vše zapsáno na LV č. 177 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví stavební firmy Šmak, s. r. o. Brno, dříve pozemek PK 628 o výměře 579 m2, nyní podle KN p. č. 53 zahrada o výměře 648 m2, zapsaného na LV 10001 pro obec Brno, k.ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna, vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, je žalobce“, a ve výrocích II. a III. o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc mu v tomto rozsahu vrátil zpět k dalšímu řízení (výrok II).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , a uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu V dovolání napadá posouzení otázky nabytí vlastnického práva ve smyslu úpravy obsažené v dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., respektive otázky dobré víry dotčených subjektů ohledně existence vlastnického práva k nemovitostem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. zrušil, a věc aby vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje odmítnutí dovolání, neboť podle jeho názoru nemá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.

Žalovaná 2) pouze uvedla, že „dovolací řízení je otázkou zejména právního posuzování a je na dovolacím soudu, aby věc v souladu s platným právem správně posoudil“.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - , 2 , , tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k nabytí vlastnického práva ke sporným pozemkům mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení těchto nároků podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“).

Dovolací soud projednal dovolání podle (dále jen „ “) ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz článek II., bod 7. a článek II., bod 2. ).

Dovolání není přípustné.

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. I když dovolatel tvrdí, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v , ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňuje zejména skutková zjištění a podává svou verzi skutkového stavu na základě odlišného hodnocení důkazů. K těmto námitkám však nelze přihlédnout, což vyplývá výslovně i z Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že na základě přídělové y vydané Městským národním výborem v Brně dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, nemohl nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům, a nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem ani v dobré víře, že mu tyto pozemky patří. V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že se přídělová ze dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, vztahovala pouze k pozemkům parc. č. st. 68/1, parc. č. st. 69/2 a parc. č. 628, v k. ú. Přízřenice, a že pouze ve vztahu k těmto pozemkům představuje titul pro nabytí vlastnického práva. Identifikace pozemků v přídělové ě neumožňuje dospět k závěru, že se příděl vztahoval i na ostatní pozemky uvedené v přídělovém plánu p. č. 7.Vycházel přitom ze zjištění, že původní přídělci K. a Š. H. obdrželi na základě přídělu pozemků a budov v k. ú. P. pozemky blíže specifikované v grafickém přídělovém plánu č. 7, jímž, v souladu s porovnáním parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí, nyní odpovídají pozemky vymezené ve výroku rozsudku odvolacího soudu. K. a Š. H. následně prodali svůj příděl K. M. ml. Jeho příděl však byl zrušen a přešel zpět do vlastnictví státu - správy Městského národního výboru v Brně. Posléze byl dán do bezplatného užívání Jednotnému zemědělskému družstvu Brno-Přízřenice. Na základě žádosti o přidělení konfiskátu po dřívějších přídělcích K. a Š. H. a J. M. ml., byly Jednotnému zemědělskému družstvu Brno-Přízřenice přídělovou u vydanou Městským národním výborem v Brně dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, přiděleny nemovitosti, které jsou zde označeny jako „obytná a hospodářská budova se stodolou na stav. parc. čís. 68/1 a 69/2 s pozemkem ozn. v graf. příď. plánu poř. čís. 7,“ v kolonkách „přibližná výměra pozemků a způsob vzdělávání (kultura)“ byly uvedeny vždy dva údaje, na prvním řádku 0,0739 ha a stav.pl., na druhém řádku 0,0579 ha a zahrada. Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že ostatní pozemky, které jsou předmětem řízení, nemohl žalobce na základě přídělové y nabýt, a vycházel přitom z toho, že identifikace pozemků v přídělové ě žádným způsobem neumožňuje dospět k závěru, že se příděl vztahoval i na ostatní pozemky uvedené v přídělovém plánu č. 7, které mají jinou kulturu (role) a jejichž výměry nekorespondují údajům uvedeným v přídělu, je jeho rozhodnutí správné a jeho závěrům nelze nic vytknout. Správný je rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že přídělová nemůže být právním titulem, na kterém by právní předchůdce žalobce (popř. sám žalobce) mohl založit svou dobrou víru týkající se vlastnictví sporných pozemků. Dovolací soud doplňuje, že k posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, zaujal Nejvyšší soud právní názor např. již v rozsudku ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy, č. 5, ročník 2001, pod č. 49, podle kterého tuto otázku „je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka“. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. května 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1176, podle kterého „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1068). K těmto závěrům se Nejvyšší soud souhrnně přihlásil aktuálně mimo jiné např. v usnesení ze dne 28. února 2012, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz (proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. května 2012, sp. zn. ). V projednávané věci lze uzavřít, že odvolací soud závěr o nedostatku objektivně dané dobré víry řádně vysvětlil a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené, jestliže vyšel z toho, že žalobci (jeho právnímu předchůdci) muselo být zřejmé, že k pozemkům parc. č. st. 68/1, parc. č. st. 69/2 o výměře 0,0739 ha označeným jako zastavěná plocha a stodola,získal již pouze pozemek parc. č. 628 označený jako zahrada, jehož výměra činila 0,0579 ha. Takové označení pozemků odpovídá iúdajům uvedeným v přídělové ě. Žalobce (jeho právní předchůdce) se tedy nemohl oprávněně domnívat, že na základě přídělové y nabyl i pozemky, které měly odlišnou kulturu (role) a jejichž výměra činila 7,2174 ha, tj. plochu mnohanásobně větší, než je plocha označená jako výměra pozemku, který mu měl podle přídělové y připadnout (0,0579 ha).

Jestliže nalézací soudy dospěly k závěru, že žalobce ani jeho právní předchůdce nemohli být v dobré víře, že jim sporný pozemek patří, neboť již samotné údaje o výměře pozemků uvedené v přídělové ě v nich musely vyvolat důvodné pochybnosti, nelze jejich závěry považovat za zjevně nepřiměřené a jejich základ respektuje uvedenou judikaturu dovolacího soudu.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, a dovolací soud proto neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu