Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3232/2013

23 Cdo 3232/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) Ing. J. K., a b) Ing. S. T., obou zastoupených Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Šiligrovo náměstí 257/3, proti žalovanému DIAMO, státní podnik, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, PSČ 471 27, identifikační číslo osoby 00002739, zastoupenému JUDr. Andreou Považanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, o zaplacení částky 4,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2013, č. j. -176, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze mezitímním rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. -139, rozhodl, že žaloba obou žalobců je vůči žalovanému co do základu důvodná (bod I. výroku) s tím, že o výši žalobou uplatněného nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném (bod II. výroku). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný.

Považuje-li dovolatel napadené rozhodnutí za v rozporu s ustálenou judikaturou, když měl podle ní odvolací soud porušit svou poučovací povinnost vyplývající z ustanovení , nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou takovou otázku procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a to ani dovolatelkou namítaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. .

Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud v napadeném rozsudku nevypořádal s argumentací žalovaného o tom, že žalovaný má k užívání předmětného technického řešení právo na základě smluv o dílo uzavřených se společností SEPARA – EKO s. r. o. a nevyjádřil se k argumentaci žalovaného o tom, že na něj přešel minimálně 50% podíl k patentu žalobce č. 1, nemohou tyto otázky založit přípustnost dovolání, neboť jde o uplatnění jiného dovolacího důvodu, než který je uveden v

Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou, zda je uplatnění práv žalobců v souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., přehlíží, že odvolací soud tento rozpor neshledal (a dovolací soud nemá tomuto závěru co vytknout), a dospěl naopak k závěru, že v souladu s dobrými mravy není naopak jednání žalovaného spočívající v užívání patentu žalovaným bez jakéhokoli vypořádání se s žalobci.

Přípustnost dovolání pak nemohou založit námitky dovolatele směřující k otázkám, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno (jde o namítanou „možnost profitování žalobců z omylu žalovaného vyvolaného žalobcem č. 1“ a námitku, „zda může docházet ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jestliže žalobci nereagovali na nabídku žalovaného na bezúplatný převod předmětného patentu a dostali se tak do prodlení“).

Dalšími námitkami dovolatel nepředkládá dovolacímu soudu žádnou konkrétně formulovanou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu