Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1342/2014

U S N E S E N Í

B. S.

J. S.

, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Kazbundou, advokátem se sídlem v Brně, Bohunická č. 238/67, pro dlužné výživné 3.000,- Kč a běžné výživné 3.000,- Kč měsíčně, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2013, č. j. -40, takto:

Usnesení krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 12. 2011, č. j. -69 (dále též „exekuční titul“), který nabyl právní moci dne 23. 10. 2012, ve výroku I. mimo jiné rozhodl o svěření nezletilé B. S. (zde oprávněné) do výchovy matky a otci (zde povinnému) uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé výživným v částce 3.000,- Kč měsíčně, splatným vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky, a to počínaje dnem 8. 8. 2008, a dále povinnost doplatit nedoplatek výživného na nezletilou od 8. 8. 2008 do 30. 11. 2011 v částce 77.900,- Kč k rukám matky ve lhůtě deseti měsíců od právní moci rozsudku.

Oprávněná se návrhem na nařízení exekuce ze dne 2. 4. 2012, doplněným podáním ze dne 25. 4. 2012, podaným k soudní exekutorce Mgr. Marcele Petrošové, Exekutorský úřad Břeclav, na základě shora uvedeného exekučního titulu domáhala nařízení exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.000,- Kč a pro běžné výživné splatné v budoucnu ve výši 3.000,- Kč ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám matky počínaje měsícem dubnem 2012 a nákladů exekučního řízení a provedením exekuce navrhla pověřit soudní exekutorku Mgr. Marcelu Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav.

Městský soud v Brně k návrhu oprávněné usnesením ze dne 3. 5. 2012, č. j. -21, nařídil exekuci na majetek povinného podle „vykonatelného“ rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 6. 12. 2011, k uspokojení pohledávky oprávněné na dlužném výživném za měsíc březen 2012 ve výši 3.000,- Kč a pro běžné výživné od 1. 4. 2012 ve výši 3.000,- Kč měsíčně předem (výrok I.), provedením exekuce pověřil soudní exekutorku Mgr. Marcelu Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav (výrok II.), a povinnému uložil uhradit oprávněné a exekutorce náklady exekuce, jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím s tím, že nařízená exekuce se vztahuje i na tyto náklady (výrok III.).

K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 8. 2013, č. j. -40, rozhodl, že se usnesení soudu prvního stupně „ve výrocích I. a II.“ mění tak, že se návrh, aby soud nařídil exekuci na majetek povinného podle rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 6. 12. 2011 k uspokojení pohledávky oprávněné na dlužném výživném za měsíc březen 2012 ve výši 3.000,- Kč a pro běžné výživné od 1. 4. 2012 ve výši 3.000,- Kč měsíčně předem, zamítá (výrok I.) a „ve výroku III. o nákladech řízení“ tak, že žádný z účastníků ani exekutorka nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.); žádnému z účastníků ani exekutorce nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dospěl k závěru, že k datu podání návrhu na nařízení exekuce předložený exekuční titul nebyl (ani předběžně) vykonatelný, neboť „pokud jde o plnění běžného výživného od prosince 2011, tak v předloženém exekučním titulu sice je uvedena lhůta, v níž by měl povinný opětující se plnění platit, ale (…) chybí určení, že jde o rozsudek předběžně vykonatelný a že tedy lhůta k plnění běžného výživného běží již od doručení daného rozsudku povinnému (…)“, „komentáře k o.s.ř a přitom požadují, aby pro předběžnou vykonatelnost rozsudku nechyběla jednak lhůta k plnění a dále ani určení, že lhůta k plnění běží již od doručení rozsudku povinnému“.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , z důvodu nesprávného právního posouzení, které dovolatelka spatřuje v posouzení otázky, zda rozsudek o výživném pro nezletilé dítě je ze zákona předběžně vykonatelný a je tedy exekučním titulem, který lze bez dalšího vykonat. Namítá, že v případě rozsudku, kterým je stanoveno výživné, není nutné ani potřebné lhůtu k plnění stanovovat, neboť samotné rozhodnutí lhůtu pro plnění výživného explicitně stanovuje. Pokud je tedy v předběžně vykonatelném rozhodnutí stanoveno, že povinný má hradit výživné v určité výši a k určitému dni, je podmínka stanovení lhůty splněna a povinný musí od doručení rozhodnutí v souladu s ním řádně a včas plnit. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že pro případnou předběžnou vykonatelnost rozhodnutí o výživném by soud musel v souladu s ustanovením v tomto rozhodnutí též stanovit lhůtu „od doručení rozhodnutí“, od které má být plněno, neboť při absenci této lhůty rozhodnutí není předběžně vykonatelné. Navrhuje proto, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou podle ustanovení předběžně vykonatelné, tj. lze je vykonat bez ohledu na právní moc, přičemž splatnost první v budoucnu splatné dávky výživného nastává nejdříve po doručení písemného vyhotovení rozsudku povinnému účastníku. Tomuto v soudní praxi ustálenému soudnímu závěru přitom neodporuje ani ustanovení , podle kterého u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit; u rozsudků odsuzujících k opětovnému plnění v budoucnu splatných dávek totiž lhůtu k plnění (obecně stanovenou v ustanovení ) nahrazuje stanovení podmínek pro splatnost jednotlivých dávek (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. ). Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil ( ) a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( věta druhá , exekučního řádu). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný, v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ), nebude-li o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu ( a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu