Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1817/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci J. H., t. č. hospitalizované v Psychiatrické léčebně Dobřany, osoby omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem městem Dobřany, se sídlem Náměstí T. G. Masaryka 1, 334 41 Dobřany, zastoupeným Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 7, o ustanovení opatrovníka, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2014, č. j. -65, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 28. května 2013, č. j. -36, byla vyšetřovaná J. H. zbavena (tehdejší) způsobilosti k právním úkonům, a v návaznosti na toto rozhodnutí byl usnesením téhož soudu ze dne 10. prosince 2013, č. j. -54, vyšetřované ustanoven opatrovník město Dobřany.

K odvolání opatrovníka Krajský soud v Plzni (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. ledna 2014, č. j. -65, napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, dospěl-li k závěru, že „nenalezl žádnou vhodnou fyzickou osobu pro výkon funkce opatrovníka nesvéprávné a z tohoto důvodu tímto opatrovníkem ustanovil město Dobřany jako veřejného opatrovníka, v jehož obvodu se nachází Psychiatrická nemocnice Dobřany, v níž je již více jak 1 rok J. H. hospitalizována, když tato nemá ani v současné době na území České republiky faktické trvalé bydliště, do kterého by se mohla po případném propuštění z nemocnice vrátit…Podstatné pro danou věc je to, že opatrovníkem nesvéprávného nemohla být ustanovena žádná fyzická osoba, že trvalé bydliště opatrovance hlášené v CEO je čistě formální, a že v obvodu města Dobřany (veřejného opatrovníka) dlouhodobě pobývá, a tak má k opatrovanci určitý vztah.“

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal opatrovník (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné a (z hlediska stanovených náležitostí) řádné dovolání. Předmětem dovolání dovolatel vymezuje posouzení právní otázky, který orgán místní správy má být podle obč. zák. ustanoven jako veřejný opatrovník osobě (částečně) zbavené svéprávnosti. Dovolatel v další části svého dovolání podrobně rozvádí svou dovolací argumentaci, poukazuje přitom na v obdobné věci () vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) a závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (opatrovníkem) v zákonem stanovené lhůtě, obsahuje předepsané náležitosti, je ve smyslu přípustné a je i důvodné, neboť při rozhodování se odvolací soud odchýlil od rozhodovací práce dovolacího soudu.

Jak již zmínil dovolatel ve svém dovolání, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. března 2014, č. j. (in www.nsoud.cz), se zabýval obdobnou právní otázkou, k níž vyložil následující:

„Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se v daném případě zabýval aplikaci § 27 odst. 3 obč. zák, dle kterého nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1). V judikatuře přitom nebylo žádných pochybností o tom, že tímto tzv. veřejným opatrovníkem je třeba ustanovit orgán místní správy, v jehož obvodu opatrovanec bydlí [k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. června 2006, sp. zn. (in htttp://nalus.usoud.cz), usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 1997, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy č. 4/1999, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. (in http://www.nsoud.cz)]. Bylo tomu tak již z toho důvodu, že ve smyslu obecního zřízení obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, o jejichž potřeby obec pečuje, přičemž občanem obce se stává právě ta fyzická osoba, jež je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu [srov. , , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a dále např. , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů].“

Z uvedeného je zřejmé, že se odvolací soud od shora připomenutého a v rozhodovací praxi ustáleného právního názoru odchýlil, takže jeho rozhodnutí nelze považovat za věcně správné. Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu dle zrušil. Neboť důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud dle věty druhé i prvoinstanční rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém bude již rozhodováno v poměrech nového (srov. a násl. ve vztahu k o. z.); z těchto důvodů proto dovolací soud nepovažoval za nezbytné blíže se vyjadřovat k otázce tzv. veřejného opatrovníka za platnosti předchozího civilního kodexu z r. 1964, neboť v dalším řízení bude již zapotřebí zabývat se aplikací nově upraveného institutu veřejného opatrovníka podle obč. zák. ,, a to ve skutkových poměrech dané věci.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně 28. května 2014

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu