Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8F9B679FFB97E752C1257CEC00469C19.html
HTML · 12.97 KB
No categories available
33 Cdo 1691/2014
33 Cdo 1691/2014
U S N E S E N Í
Ing. P. N.,
P. T.,
zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Orlická 163/18, o zaplacení 85.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 EC 364/2010 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 20 Co 478/2013 -220, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.808,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Lipavského, advokáta se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. dubna 2013, č. j. 17 EC 364/2010 -174, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 85.000,- Kč spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem květnem 2013, pod ztrátou výhody splátek s tím, že tato povinnost zaniká plněním L. R. (dalšího žalovaného), který se ke splnění povinnosti k zaplacení žalované částky zavázal v separátním smíru, který byl usnesením ze dne 2. 1. 2012, č. j. 17 EC 364/2010 -72 schválen (výrok I.), žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 33.105,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 20 Co 478/2013 -220, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II., potvrdil s tou změnou, že splatnost 1. splátky podle výroku I. a III. nastane 20. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř. “ (srov. článek II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, a to, zda za skutkových okolností tohoto případu „se může stát živnostenský podnik, existující před uzavřením manželství s nezletilým, společným jměním manželů“, která dosud v rozhodovací činnosti (zřejmě dovolacího soudu) nebyla řešena.
Kromě toho, že napadené rozhodnutí na řešení takto nastolené otázky nezávisí, nelze přehlížet, že žalovanou uplatněné námitky nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že závazek z půjčky ze dne 29. 7. 2009 tvoří ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. ), společné jmění manželů. V posuzovaném případě vyšly soudy ze zjištění, že smlouva o půjčce ze dne 29. 7. 2009 byla uzavřena mezi žalobcem (věřitelem) a žalovanou a jejím manželem (dlužníky) a že peněžní prostředky, představující předmět půjčky, byly předány jim oběma. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že peněžní prostředky z této půjčky byly použity pro podnikatelské účely manžela žalované. Oproti takto zjištěnému skutkovému stavu věci žalovaná prosazuje, že v řízení bylo prokázáno, že půjčka byla poskytnuta výlučně jejímu tehdejšímu manželovi, který takto získané prostředky použil pro své podnikání, a na těchto skutkových námitkách pak zakládá kritiku právního posouzení věci. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr, je evidentní, že žalovanou užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje; o zpochybnění právního posouzení věci se nejedná, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario). Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění, která nemohou být v rámci dovolacího přezkumu zpochybněna, nelze usoudit na nesprávnost závěru odvolacího soudu, že závazek z předmětné půjčky je součástí společného jmění žalované a jejího tehdejšího manžela (§ 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. května 2014
JUDr. Blanka M o u d r á předsedkyně senátu